Článek
Po zmizelých civilizacích na světě zbyla monumentální torza v podobě hojně vyhledávaných antických památek a archeologických nalezišť. Černobílé záznamy poutají pozornost mimo jiné naprostou absencí lidí.
Koudelka tím možná poukazuje na pomíjivost života, po němž zůstávají hmotné připomínky bytí. Může za tím být i vzdor takzvanému overturismu neboli náporu návštěvníků, jemuž pamětihodnosti čelí zejména od rozmachu sociálních sítí.
Lidskou činností poznamenaná krajina se autorovou tvorbou táhne jako červená nit, ať už šlo o dominantní téma, nebo o spodní proud v případě jeho raných prací a souborů Cikáni a Exily. Na řecko-římskou kulturu tvůrce odkazoval ve svých dřívějších sériích Theatro del Tempo či Camarque zkraje nového milénia.
Česká stopa v Drážďanech. Malíř Adam Kašpar doplňuje výstavu krajináře Caspara Davida Friedricha
Budoucnost zachycených lokalit v jižní Evropě, severní Africe nebo na Blízkém východě pro Koudelku ovšem není důležitá.
„Jediné, co pro mě existuje, je teď,“ zdůraznil při uvedení přehlídky.
Je o něm známo, že svá díla neprodává soukromým osobám, aby zabránil spekulacím, krádežím nebo poničení fotografií. Cyklus Ruiny daroval do sbírek Uměleckoprůmyslového musea.
„Můj čas je omezený. Je mi osmdesát šest let, a pakliže jsem zdravý a cítím se dobře, musím se zabývat tím, co mě nejvíc zajímá. Tedy fotografováním. Teď mi jde hlavně o to, abych všechno, co jsem udělal, dal do pořádku,“ nastínil současné úsilí uspořádat vlastní archiv, pro jehož správu zřídil nadační fond.
Za vrchol své fotografické dráhy považuje členství v agentuře Magnum Photos, do níž byl přizván roku 1971 na základě slavných snímků zobrazujících okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Negativy byly tehdy propašovány na Západ a anonymně je publikoval britský deník The Sunday Times, což Koudelkovi přineslo mezinárodní věhlas.
FOTO: Křehký půvab benátského skla. Výstava designéra Paola Veniniho v Praze
Proč je kráva zelená a kůň létá po obloze? Vídeňská Albertina zve na Marka Chagalla
