Jon Fosse je pro Nory žijícím klasikem, říká překladatelka jeho dramat Karolína Stehlíková

Jon Fosse má široký umělecký záběr. Čím je nejvíc?

Duší je básník, poezie ho provází od začátku jeho tvorby. I když debutoval jako romanopisec, básně píše průběžně po celou dobu. Všechny jeho texty mají zřetelně básnické kvality. To, že psal i pro děti, není tak zvláštní, protože v Norsku téměř každý trochu úspěšnější spisovatel nějakou dětskou knihu napíše.

Za co především přichází Nobelova cena?

Domnívám se, že částečně za celoživotní dílo. Jon Fosse začínal v norské literatuře jako spisovatel řazený k novým modernistům, ale potom v devadesátých letech byl vyzván, aby napsal text pro divadlo. Ačkoli s tím neměl zkušenosti, nechal se přemluvit a zjistil, že existuje jakási další platforma, díky níž se může umělecky vyjadřovat.

Divadlo ho začalo velmi bavit, zůstal mu věrný mnoho let. Potom se ale od dramatické tvorby odklonil a v poslední době se věnoval rozměrnému opusu Septologie. Jon Fosse je velmi plastická literární osobnost.

Co je na jeho autorském rukopisu výjimečné?

Jeho specifičnost spočívá v úspornosti a jednoduchosti. Větné struktury, verše nebo dramatické repliky jsou stručné, s omezenou slovní zásobou, často postrádají interpunkci, a tím jaksi jdou na kost vlastního sdělení. Je to jazyk sporý, ale zároveň básnivý.

Znáte ho osobně. Co jej charakterizuje?

Většina norských autorů, které jsem měla možnost poznat, jsou skvělí lidé. Norové obecně, i když třeba na první pohled vypadají, že toho moc nenamluví, jsou vstřícní a upřímní.

Fosse není výjimkou. Znám ho mnoho let, a když jsme se poprvé potkali v roce 2001 na veletrhu Svět knihy, pamatuji si, že byl velmi nesvůj. Nemá rád záři reflektorů. Vlastně jsme byli nesví oba, ale zjistili jsme, že to vyřeší balené cigarety.

Jaké popularitě se ve své zemi těší?

Pro Nory je žijícím klasikem, má status ikony. Můžeme to vidět i na tom, že mu v roce 2011 byla přidělena rezidence v areálu královského paláce v Oslu. Je to malý, nenápadný dům, jejž král uděluje k užívání norským umělcům, kteří se nějak zasloužili o dobré jméno země. Jon Fosse tam nebydlí trvale, ale zdržuje se tam. Je to krásný prostor s geniem loci.

Má nějakou libůstku?

Má, ale asi to nemůžu prozradit. V jednom ze svých domovů má speciální místo pro sbírku svých ocenění. Nechám vás hádat, kam se dají dobře vyskládat všechny ceny a diplomy a kde byste to nečekali. Mimochodem jeho manželka je Slovenka, která překládá jeho hry a prózu.

Sleduje českou literaturu?

Jako své vzory často jmenuje rakouské autory Thomase Bernharda nebo Petera Handkeho. Hlásí se ale i k české kultuře a celému středoevropskému prostoru. O jeho vztahu svědčí i to, že předloni získal čestný doktorát Janáčkovy akademie múzických umění. Dokonce si tam pro něj osobně přijel, což bylo velmi vzácné, protože kvůli své plachosti nikam moc nejezdí.

Čím může čtenář, který se chce s Fosseho dílem seznámit, začít?

V češtině vyšlo několik románů, novel a dramat. Doporučovala bych sáhnout po krátké melancholické próze o zrození a smrti s názvem Ráno a večer nebo po svazku tří syrových divadelních her, které vyšly v trilogii 3×3 Norén Fosse Saalbachová.