Článek
„Smíchovské gymnázium Na Zatlance nás mimo jiné naučilo poslouchat Arctic Monkeys, Rolling Stones nebo Wohnout. Na převzatých písních jsme v roce 2008 založili kapelu a záhy se dostali k autorské tvorbě,“ řekl Právu kytarista Honza Zídek.
O současném směřování bylo rozhodnuto poté, kdy k jeho spolužákům Pavlovi Stárkovi a Martinu Pelikánovi přibyli do sestavy zpěvák Petr Soukup a bubeník Štěpán Drábek.
„Ještě druhá deska Dikobraz (2017) byla pojata více hardrockově, ale před třemi lety jsme začali s producentem Rostislavem Koňaříkem nahrávat skladby na popovějších základech. Postupně tak vzniklo album Nádobíčko, na kterém jsme našli svůj zvuk,“ osvětlil Stárek.
Jokers jako kočovníci.
„Při skládání a psaní textů pracujeme s nápady nás všech. Jsme přitom kapela postavená na demokratických principech, takže každý má právo veta. Stačí, aby byl s tím, na čem zrovna děláme, jeden nespokojený, a jdeme od toho. Pokud nápad není dostatečně Jokers, neuspěje,“ prozradil zpěvák Soukup. „Nejvíce vet jsme zažili ve studiu při natáčení alba Nádobíčko. Nešlo o písničky, ale o party či zvuky nástrojů.“
Podle Stárka jsou Jokers skupina různých osobností, které se spolu chtějí bavit, dělat si z věcí legraci i se k nim vyjadřují. „Inicioval jsem například téma sexuálních menšin,“ dodal.
„Dlouho jsme nepsali takzvané love songy. Potom jsme se k nim skrz naše alter ega dostali. Vnímáme to ale tak, že láska je ve všem. Nemusí být k ženě, může být i k jiným pohlavím či věcem,“ vysvětlil Soukup. „Vyhýbáme se ale vulgarismům. Víme, že fungují, speciálně při dobrém použití, ale pro nás to není téma.“
Koncertní image naopak téma je. „Na začátku byly černé kalhoty a košile. Pak jsme kostýmy začali vymýšlet, ale skončilo to anarchií, kdy jsme měli pro každou píseň jiný. Každý měl na pódiu vedle aparatury velkou tašku, po dohrané skladbě se do ní ponořil a vzal na sebe nějakou jinou rekvizitu. Bylo to neúnosné,“ přiblížil s úsměvem stav před pěti lety Pelikán.
Petr Soukup, zpěvák skupiny Jokers.
Následně si každý člen vybral oblíbený kostým a na scéně vedle sebe stáli toreador, tygřice i námořník. Později si zase všichni nechali ušít kostýmy, na nichž byla umístěna světélka. Ani to ale nevydrželo.
„Bylo to velmi elegantní. Fungovalo to skvěle ve velké Lucerně, kde jsme hráli s kapelou Vítkovo kvarteto, ale v malých klubech ne. Prošli jsme ještě etapou, kdy jsme měli dámské kostýmy, ale teď jsme došli k větší civilnosti. Navrhl jsem, abychom si zvolili kostýmy, v nichž se budeme cítit dobře. A tak máme pánské,“ dodal Stárek.
Stylové označení fetišpop kapela odhalila v roce 2016. Vzniklo na základě textu ke skladbě Roman Tisch, jenž je o muži, který má jako fetiš lásku ke kytaře. Je přitažlivé a pro leckoho šokující. „Když někomu řeknu, že hraju ve fetišpopové kapele, okamžitě ho to zaujme a začne se ptát. Já ho na to konto můžu pozvat na koncert,“ přiznal Zídek.
„To stylové označení nemá být nechutné. Spíše za tím hledáme všeobecnou lásku. Lidé mají rádi různé věci a my se na to díváme s nadhledem,“ vysvětlil Pelikán.
„Když si ale chceme zahrát na koncertě, který je určen primárně pro děti nebo lidi v pokročilém věku, nutně pořadatelům naše stylové označení netlačíme,“ uzavřel s úsměvem Soukup. „Jsme nejspíš jediná fetišpopová kapela na světě. Jsme tedy nejlepší fetišpopová kapela světa.“