Článek
Začínal jste jako pouliční muzikant. Jak na ta léta vzpomínáte?
Byla to dobrá doba. Naučilo mě to hodně o tom, co dnes dělám. Mám stejný přístup jako tehdy. Pokaždé si musíte publikum získat. Každý z lidí má v okamžik, kdy vás poslouchá, určitě několik lepších věcí na práci. Hraní na ulici mě naučilo vystupovat.
Člověka to naučí, jak funguje základ hudebního byznysu. Je to skvělé místo pro získávání zkušeností a učení se. Není náhoda, že takhle začínalo mnoho skvělých umělců. V současné době získává obrovskou popularitu třeba zpěvák Passenger, který hrál dlouho jen na ulici.
Dá se tak zbohatnout?
Hrál jsem různě po Austrálii a stačilo to na živobytí.
S manželkou jste založil a financujete neziskovou organizaci The Seed Fund podporující začínající umělce. Co vás k tomu vedlo?
Vždycky jsem snil o tom, že bychom mohli podpořit hudbu, která je nám blízká. Existuje mnoho úžasných umělců. Já osobně jsem v životě měl to štěstí, že jsem získal několik grantů, a přemýšlel jsem, jak to nějakým způsobem oplatit. Napadlo nás, že bychom mohli pro začínající umělce udělat to samé.
Slyšíme kolem sebe mnoho dobré hudby a nadchla nás myšlenka pomoci tomu, aby ji slyšeli i další lidé. Máme díky množství festivalů, které navštěvujeme, možnost vidět skvělé začínající kapely, o kterých moc lidí neví. Baví nás pomáhat umělcům stavět se na vlastní nohy. Aby mohli víc tvořit a přispívat tak australské kultuře. Domnívám se, že jako národ potřebujeme tolik kultury, kolik je jen možné.
Jak jim pomáháte?
Někdy je to jen financování projektů, ale máme i mentorský program. Některé z nich lektorují jiní umělci nebo učitelé. Například zajistíme lekce hry na nástroj či učitele zpěvu. Nebo pořádáme workshop o hudebním managementu. Jsme ochotni předat mladým umělcům své knowhow. Napojíme je na lidi z hudebního průmyslu, kteří ne že by jim prozradili všechna tajemství, ale podělí se s nimi o zkušenosti. O sdílení zkušeností a boření zdí jde především. Myslím, že hodně lidí stojí před branami a myslí si, že sláva se některým umělcům jen tak přihodila. Nevidí, že za tím je tvrdá práce.
Co vás přesvědčí o tom, že začnete dotyčného umělce podporovat?
Musím za tím člověkem vidět poctivou práci. A pak je tam ono nedefinovatelné něco. Někteří to nazývají X-faktor. Chci, aby se ten, koho budu podporovat, neopičil po někom jiném. Musí znít autenticky. Mám rád odhodlání, přesvědčení, že to dokáže, ať se děje, co se děje.
Angažujete se také v oblasti životního prostředí. Co konkrétně vás zajímá?
Je to dost osobní. Vždy si vyberu něco, co nějak souvisí se spravedlností. Ať už se to týká životního prostředí nebo lidských práv. Nemám problém s ekonomikou, průmyslem nebo kapitalismem, ale myslím, že je vždy potřeba respektovat prostředí, ve kterém žijeme. A to se v současné době často neděje.
Proto podporuji například organizaci Save The Kimberley, která se zasazuje o ochranu kultury a divočiny na západě Austrálie. Nebo se angažuji proti těžbě hydraulickou frakcí, která se šíří po celém světě a ničí vodu. Jsem také proti atomu, angažuji se ve věci uprchlíků. Jsou to kauzy, které mě znepokojují. Myslím, že dochází k ohýbání zdravého rozumu.
Na koncertech s kapelou zčásti jamujete. Kolik procent tvoří pevně dané pasáže a kolik improvizace a jamování?
Aranžujeme hudbu tak, aby byla otevřená a mohli jsme si s ní pohrát. Slova přenechávají prostor hudbě a naopak. Aby to tak mohlo být, děláme volné, široce otevřené aranže.
Lidé si pak myslí, že si to celé na místě vymýšlíme. Někdy to tak je, ale ne vždy. Chceme jenom, aby bylo možné ten zvuk, který se nám líbí, prodloužit. Aby to bylo svobodné.
Skupinou John Butler Trio již prošlo mnoho muzikantů. Proč už bylo tolik změn?
První tři muzikanti odešli, protože měli vlastní kapelu, poslední bubeník to samé. Například můj švagr už byl v triu třikrát, ale mění se to, protože má asi tisíc svých projektů. To je v pořádku. Se dvěma jsem přerušil spolupráci, protože naše hudba jednoduše potřebovala, aby ji hrál někdo jiný.
Všechno, co můžu dělat, je následovat hudbu, ona je šéf. Já ji poslouchám. Rád bych si myslel, že nějakou dobu hudebníky měnit nebudu, ale je to na mně jen zčásti.