Článek
Na koncerty Joe Cockera se chodí mimo jiné zavzpomínat, čemuž zpěvák přizpůsobil svůj repertoár. Na úvod představil albovou novinku Fire It Up, koncert se ovšem nesl v duchu Best of, vládla tedy sedmdesátá a šedesátá léta a jeden plnohodnotný hit střídal druhý - Feelin Alright, You Can Leave Your Hat One, When the Night Comes, Come Together, Up Where We Belong, You Are So Beautiful...
K závěru samozřejmě nemohla chybět notoricky známá beatlesácká With a Little Help from My Friends, přenášející auru Woodstocku do 21. století, a program uzavřela skladba Cry Me a River.
Joe se vzdal velkých efektů, na neokázalé scéně se zpěvák objevil takřka nenápadně, pozvolným krokem. Nebylo možné si nevšimnout, že na jeho výkonu se už podepisuje únava, hýbal se minimálně a chvíli mu selhával hlas. Zejména u You Are so Beautiful bylo až příliš slyšet, že některým tónům nedokáže dát plnou barvu, jakoby nestačil dechově. V tom případě ale zpěv vyvažovaly dvě vokalistky, jejichž hlasy perfektně ladily a maskovaly drobné nedostatky frontmana. Jejich projev prozrazoval poctivou gospelovou školu.
Vokalistky odváděly dokonalou práci a zamaskovaly drobné nedostatky.
V doprovodné skupině o sobě dával hlasitě vědět saxofonista, kytarová sóla byla spíše umírněná a kratší. Žádný z muzikantů příliš neexhiboval a podřídil se konceptu koncertu, který měl být přehlídkou prověřených hitů a také jí byl.
Přestože koncert byl na sezení, finále donutilo Cockerovy věrné příznivce povstat a nahrnout se blíže k pódiu, odkud ho vyprovodili dlouhým potleskem. Ten jim na oplátku slíbil návrat do Prahy.