Článek
Tomu, kdo bude v publikaci hledal především životopisná data, lze doporučit heslo v encyklopedii. Sborník patnácti příspěvků, napsaných účastníky někdejší domácí opozice proti normalizační moci a jejich zahraničními přáteli, je sérií pozdravů - a zároveň je v něm obsaženo všechno, co ze socioložky Jiřiny Šiklové činí nepřehlédnutelnou osobnost.
Přes četná lákání nikdy nevstoupila do vysoké politiky, aby v ní zúročila své zásluhy o sepětí svobodné čs. kultury s demokratickou veřejností a vydavateli v zahraničí. Nešlo o pózu, ale o skutečné přesvědčení.
Po listopadu 1989 se Jiřina Šiklová vrátila na Filozofickou fakultu UK, kde vytvořila katedru sociální práce. Za deset let v ní vychovala mnoho mladých lidí, plnících své málo výnosné poslání na pracovištích sociální péče nebo v nevládních, dobrovolných organizacích.
Sborník kromě textů, v nichž se lidé známých jmen vyznávají ze své úcty a přátelství k této ženě, obsahuje také dopisy, kresby a pozoruhodné úvahy, které Jiřina Šiklová psala ve vyšetřovací vazbě.
V roce 1982, po rok a půl dlouhé vyšetřovací vazbě v Ruzyni, v náčrtu své obhajovací řeči oslovila soud: "Nepřipusťte zničení knih, které byly zabaveny..." a připomínala, že konfiskace nežádoucí literatury stejně jako pašování knih ze zahraničí patří k našim národním tradicím už dobrých tři sta let."
O vydání této hezké a dobře vypravené publikace, kterou sestavil historik Vilém Prečan, se zasloužil americký novinář a vydavatel Jim Ottaway. Na jeho přání, aby se s osudem české ženy, již po léta obdivuje, mohli seznámit i jeho krajané, jsou všechny texty ve druhé polovině třísetstránkové publikace uvedeny v angličtině.