Článek
Co říkáte tomu, že se televize od neděle vrací k žánru, který se s úspěchem točí už několik desetiletí?
Myslím, že to je vyloženě svatej nápad. Diváci vždycky měli rádi mikrokomedie, a teď se ještě podařilo objevit nové autory, kteří dokážou skvěle přepsat klasické předlohy. Například adaptace Čechovových povídek se mi moc líbí. To jsou nádherné dialogy! Klaním se scenáristům, v jejich textu se nemusí nic škrtat ani přepisovat. Po dlouhé době jsem se opravdu dobře bavila. Funguju jako lakmusový papírek. Jsem takový divák středňák. Když se to líbí mně, můžu se vsadit, že lidem se to bude líbit taky.
Mikrokomedie jsou levnější než běžný televizní film. Vypadá to, že vzhledem k špatné finanční situaci ČT v nejbližší době převládne v dramatické tvorbě humor a drobné formy. Jste sice hlavně komediální herečka, ale není vám to přesto líto?
Ano, uznávám, je to také z nouze ctnost. Ale vysílat se musí, a tohle je zrovna dobrý nápad, jak to řešit. I když je to vlastně trochu náhoda, protože nápad vznikl mnohem dříve, než se televize ocitla v té špatné situaci. Samozřejmě to neznamená, že by se u toho mělo skončit. Určitě by se mělo i za těchto okolností uvažovat o tom, jak dostat k divákům velké inscenace a velké filmy. Všechno se totiž vyplatit nemůže a kumšt se nikdy tak moc nevyplatil, jedině v následujících generacích. Co do nich teď nasypeme, to z nich za padesát let vypadne.
Veřejnoprávní televize by se měla věnovat i současným látkám, i když je to pro ni větší riziko, než když vsadí na jistotu klasického textu. Zaujal vás v poslední době nějaký film se současným tématem?
Televize se například podílela na filmu Želary, který se mi hodně líbil. Byl pro mě i překvapivý, protože jsem vlastně vůbec neznala práci režiséra Ondřeje Trojana, a líbili se mi v něm úplně všichni. Na Želarech jsem si uvědomila, že mám dobrý vkus, když film nominovala americká filmová akademie na Oscara.
ČT ale nemůže navždy vydržet s osvědčenými retro filmy a retro seriály, studiovými detektivkami a konverzačními hrami. Kudy by se podle vás měla vydat?
Tak to si vůbec netroufám hodnotit. Přála bych si ale, aby bylo víc mladých autorů, kteří umějí psát, a aby se zlepšila televizní dramaturgie. Ta totiž musí ukazovat na chyby scénářů, a ne přijmout látku, kterou napoprvé někdo vyplivne. Dramaturgové musí autory vést, a ne všechno připravovat tak hekticky, jak se to dnes mnohdy dělá. Mezi scenáristy by měla být konkurence, jako je mezi námi herci.
Proč vám tak záleží na autorech?
Jsme na nich závislí. Když budou dobře psát, nám se bude dobře hrát a diváci budou spokojení. Proto jsem tak nadšená z toho, že se v tomto případě talentovaní mladí autoři objevili. Konečně!
