Článek
Od dětství miloval pohyb, na základní škole se věnoval gymnastice, pak ho zaujaly moderní tanec a step. Poté k nim přidal klasickou pantomimu. Ale teprve ve Francii poznal, že jsou možné i jiné cesty. S tímto poznáním jsou spojeny i počátky Letní Letné, která dnes patří k renomovaným světovým festivalům a do Prahy každoročně přiváží prvotřídní produkce renomovaných souborů i jednotlivců.
Na Letní Letnou vedla cesta přes Kolín. Jak to tehdy bylo?
Bylo to trochu složitější. V době, kdy jsem byl ředitelem pražského Branického divadla, jsem navštívil francouzské město Périgueux. To, co jsem tam viděl, mě v roce 1991 inspirovalo k založení mého úplně prvního festivalu neverbálního divadla Mimos. Ten se konal v Braníku ve spolupráci právě s Périgueux, kde trvá dodnes.
Hned další rok jsem založil festival Mimoriál v Kolíně. Tehdy ještě pojem nový cirkus nikdo neznal, mluvili jsme o pohybovém a tanečním divadle, pantomimě. Ve Francii jsem poprvé poznal divadlo, které se hrálo na ulici i v kostele a svobodně existovalo vedle klasického cirkusu i pantomimy. Snažil jsem se něco z toho přivézt do Kolína, ale tam na to nebyly kapacity, čas ani peníze.
To už jsem se znal s Danielem Gulkem, jehož jsem poprvé potkal, když hrál na Staroměstském náměstí, a s nímž spolupracujeme dodnes. V roce 2003 vytvořil produkci Grimm, kterou jsem chtěl v Česku předvést, ale nejen jednorázově v Kolíně. Vzpomněl jsem si na Letenské sady a v ďolíku, kde jsem se jednou rozbil na kolečkových bruslích, jsme postavili své první šapitó. Přidali jsme ještě nějaký koncert a dětské představení.
To byl už předobraz Letní Letné. Kdy se konal první oficiální ročník?
V srpnu 2004. Naštěstí jsme se setkali s velkým pochopením a podporou vedení Prahy 7, které nám umožnilo vybudovat v Letenských sadech festival, jenž dnes trvá tři týdny a každoročně se na něm objevují hvězdy z celé Evropy i světa spolu s domácími soubory.
Mezinárodní festival Letní Letná je pestrý
A v Čechách se objevil termín nový cirkus…
Ten k nám přišel s francouzskými soubory, které termínem cirque nouvelle odlišovaly své produkce od takzvaného starého nebo klasického cirkusu, spočívajícího ve střídání artistických čísel se zvířaty a klauny bez výraznější dramaturgie.
Nejprve to byl termín pro pouliční produkce. Postupně ale docházelo ke krystalizaci tvaru, v němž je artistické umění propojené v různé míře s divadlem, scénografií a hudbou. Může mít příběh, ale nemusí. Nový cirkus má spoustu nuancí a podob. Velkou roli v popularizaci nového cirkusu sehrály ve svých počátcích produkce Cirque du Soleil.
Setkali jste se od začátku se zájmem diváků?
Naštěstí ano. Ale musím říct, že jsme nebyli první, kdo do Čech přivezl nový cirkus. Tím byl Ctibor Turba. Bylo to spojené s tím, že ve Francii působil jako pedagog. Ale zpět k otázce. Zájem tu byl a zaplaťpánbůh trvá dodnes.
Díky Letní Letné už známe mnoho tváří nového cirkusu. Osobně je mi nejbližší ta francouzská, která má poezii, ale obdivuji i drsnější kanadskou či severskou školu.
Máte pravdu, francouzské produkce mají vždy poezii a filozofii. A řekl bych, že si svůj styl hlídají. Velký podíl v jejich představeních má hudba. Kanadská nebo australská škola jsou fyzičtější, založené víc na dynamickém pohybu, méně na divadelní linii.
Snažím se, aby program festivalu byl pestrý co do typu, poetiky, od čistě fyzických produkcí založených na choreografii těla až po velmi divadelní. Chápu, že každému se líbí něco jiného. A je úžasné, že dnes má Letní Letná diváky, kteří už jsou velcí znalci a kritici nového cirkusu, vybírají si produkce, které jim vyhovují, a přicházejí na ně i opakovaně.
Za dvacet let jste si s řadou souborů jistě vytvořil osobní vztahy, založené na mimořádných zážitcích. Je to tak?
Letní Letná je dnes jedna velká rodina. Trvalo by velmi dlouho, kdybych měl zmínit ty, s nimiž mě pojí osobní vztahy. Za všechny bych jmenoval Daniela Gulka, Cirque Trottola, Tatianu-Mosio Bongongu z francouzského souboru Cie Basinga, která v roce 2019 nadchla české publikum přechodem na laně přes Vltavu. Takové momenty vás utvrdí v tom, že celé to šílené úsilí, jež přípravu festivalu provází, má smysl.
Osobní rodinná atmosféra festivalu je dána i jeho délkou, která umožňuje, aby se na něm artisté potkávali s diváky. Na Letní Letné je krásné, že na ni lidé přicházejí i s dětmi třeba na celý den.
Jiří Turek se na základní škole se věnoval gymnastice, pak ho zaujal moderní tanec a step
Kromě zahraničních hvězd Letní Letná podporuje domácí novocirkusovou scénu. Lze říci, že bez Letní Letné by nevznikly dnes velmi známé soubory?
Nevím, jestli by bez nás nevznikly, ale je pravda, že se během let zformovaly soubory Cirk La Putyka, Losers Cirque Company anebo Cirqueon, což je jediná škola, která se cíleně věnuje výchově dětí v různých artistických aktivitách. Snad jsme je k tomu aspoň trochu povzbudili. Dnes je tu obrovská novocirkusová základna, která se neomezuje jen na Prahu. Je třeba zmínit festivaly v Trutnově, Ostravě, v Brně-Lužánkách, Plzni či Českých Budějovicích.
Z naší strany k tomu povzbuzení patří i to, že každý rok uvádíme na Letní Letné premiéry. Letos to budou Loop Losers Cirque Company a společná produkce Elišky Brtnické s artistkami z Panamy, Finska a Japonska, přičemž každá z nich uvede i své sólové produkce.
Je pro vás Letní Letná splněným snem?
Určitě je to naplnění. Koneckonců organizaci tak velkého festivalu nemůžete brát jen jako profesi, a už vůbec ne pro peníze. Je to prostě velká celoživotní láska. Když jsme začínali, nedokázal jsem si představit, že Letní Letná vydrží dvacet let a nabude takových rozměrů. Dnes je to sice velká starost, ale současně obrovská radost.
Co byste z letošního programu doporučil divákům?
Myslím, že z letošního bohatého programu si každý vybere. Ze zahraničních hvězd se vrací britská cirkusová stálice NoFit State Circus s divokou a drsnou Sabotage, sourozenecké duo z francouzsko-belgického souboru Collectif Malunés s ansámblem Movedbymatter předvede v inscenaci Bitbybit nervy napínající show, v níž artisté balancují zavěšeni pouze na zubech.
Je to představení o vyvažování a rovnováze, které vyžaduje větší soustředění diváků než třeba kanadský Cirque Alfons, jehož projev je přímočařejší. Letos přiveze bizarní obraz života na rodinné farmě Animal.
Francouzský Cirque Aïtal přiblíží v produkci pod širým nebem A ciel ouvert pocit, jaké to je být poháněn větrem, ozářen hvězdami, tančit, zpívat, skákat. A rád bych diváky pozval i na širokou plejádu domácích produkcí a souborů. Budu rád, když s námi lidé přijdou strávit příjemné dny naplněné zážitky z jedinečné akrobacie a lidské sounáležitosti.