Jiří Suchý a Ivan Král: Povídáme si a vzpomínáme

Po několika svých skladbách pozve na pódium právě Jiřího Suchého, muže, kterého si vždy nesmírně vážil, nicméně se kterým se při aktivní pódiové spolupráci setká poprvé.

„Už jsme spolu jednou na pódiu stáli,“ vypráví Král. „Bylo to na konci devadesátých let, šlo o charitativní koncert, na kterém vzniklo album. Výtěžek z jeho prodeje šel na pomoc nevidomým. Nepatřili jsme ale v tom programu k sobě.“

Sedíme v bytě Jiřího Suchého, za okny zuří letní slunce, Ivan Král si pohrává s banjem a povídáme si. Suchý a Král si celou dobu vykají. „Je to pro nás přirozené,“ shodují se.

„Před revolucí jsme se neznali. Potkali jsme se až, když byl panu Královi umožněn návrat do země,“ vysvětluje Suchý.

„Vůbec poprvé jsme se sešli někdy v roce 1994 na Pražském Hradě. Můj kamarád Ivo Pospíšil se mě zeptal, jestli bych se chtěl setkat s panem Jiřím Suchým. Projevil jsem hluboký zájem, ale Ivo mi řekl, že musím počkat, protože pan Suchý je na toaletě. Jakmile vyšel, podali jsme si ruku a pozdravili se. Potom jsme si povídali a dohodli se, že spolu něco natočíme,“ vypráví Král, usazený s banjem v ruce.

Výsledkem dohody byla Králova produkce Suchého alba Znám tolik písní... (1996). Následně společně napsali vánoční písničku Zas narodil se Kristus pán.

„Před svým odchodem ze země v roce 1966 jsem byl fanda divadla, ve kterém pan Suchý působil. Byl jsem ale příliš mladý, takže jsem do něho nemohl chodit. Vzpomínám si, že jsem tenkrát žárlil na Pavla Sedláčka, který zpíval písničku Život je pes. Otextoval ji právě pan Suchý a napsal fantastická slova. Říkal jsem si, že bych jednou také chtěl nějaká taková ve své písni mít,“ usmívá se Král.

Jiří Suchý říká, že kdyby nepřijal nabídku účinkovat na Prague Metronome Festivalu jako host Ivana Krále, byl by blázen. Provedou společně několik písniček.

„Bude mezi nimi i Mám svůj stín, kterou jsem vydal na albu Prohlédnutí/Clear Eyes v roce 1998,“ upřesňuje Král a začne citovat úryvek textu. Ta skladba byla v tuzemsku hitem.

„Udělal jste mi radost, že jste citoval ten text,“ reaguje Suchý. „Stává se mi, že i když jsem už třeba určitou písničku zpíval osmdesátkrát, mám-li citovat text z jejího středu, nejsem toho schopen. Vždycky ho musím říkat nebo zpívat od začátku.“

V neděli prý zazní i skladba Zlomil jsem ruku tetičce. Jiří Suchý ji napsal před sedmdesáti lety. „Bylo to v létě roku 1956 a je to blues,“ dodává.

Oba záhy přiznávají, že jejich zkouška na nedělní koncert probíhá tak, že si od rána povídají a vzpomínají. Dohodli se také na tom, že by na podzim ještě společně nějaké písničky složili. Na to je prý ale čas. Teď se oba těší na nedělní vystoupení.