Článek
Film Vrásky z lásky, jímž se herecká dvojice ze slavného filmu Ucho vrací poprvé po více než třiceti letech na filmové plátno, nevznikal zrovna obvyklým způsobem. Na začátku totiž nebyl scénář, ale Strachův nápad dát ty dva dohromady.
„Točil jsem už před tím s každým z nich zvlášť, tak jsem si řekl, že risknu i sebepříkřejší odmítnutí. Nakonec jsem uspěl, ale jak se mi podařilo je získat, to si nechám pro sebe, neřeknu to nikomu,“ usmívá se v přestávce mezi záběry režisér.
Jeho rozzářená tvář má nejspíš původ už ve faktu, že od souhlasu obou protagonistů k natáčení vedla ještě čtyřletá cesta, na niž bylo nejdřív potřeba mít text, který by měli chuť hrát, a potom sehnat peníze. Obojí teď konečně má.
Finance byly skoro noční můra
„Myslel jsem, že na takové herecké legendy se finance pohrnou samy, ale byla to skoro noční můra. Například grant Státního fondu jsme dostali až napotřetí… Ale teď jsme na place a to je hlavní,“ dodává tvůrce filmů Anděl Páně nebo Operace Silver A.
S prosbou o scénář se Strach obrátil na Marka Epsteina (Roming, Václav) a ten napsal příběh lidí, kteří stojí před možná poslední složitou situací.
Ona byla kdysi slavná herečka, stáří tráví v domově důchodců a najednou dostane pozvání na casting. Jeho čeká operace očí, a pokud se nepodaří, už nikdy neuvidí. Chce proto ještě spatřit tu, s níž se setkal jedinkrát v životě a zůstala pro něj velkou hvězdou i krásnou vzpomínkou. Najde ji a vydají se na cestu…
„Je to film o naději, komedie trochu hořká, což je dáno věkem hlavních postav, ale přece jen komedie,“ říká Epstein.
Na otázku, jak se mu psalo o generaci svých prarodičů, odpovídá: „Je to do určité míry svazující, protože člověk musí vycházet z toho, čeho jsou lidé v tom věku vůbec schopni. Ale zároveň je to velká výzva a motivace – napsat příběh tak, aby bavil oba hlavní herce, protože jinak nebudou mít důvod se do náročné práce pouštět. A aby zároveň bavil i diváky různých generací včetně mladé.“
První herecká garnitura
Také do dalších rolí se Strachovi podařilo obsadit první českou hereckou garnituru – Ivana Trojana, Viktora Preisse, Aňu Geislerovou, Josefa Somra, Tatianu Vilhelmovou a další.
„Jsem šťastný, že i malé role přijaly takové osobnosti. Myslím, že je to z jejich strany i určitá poklona bardům a to je krásné. Mimochodem vedle takových hráčů, jako jsou Jiřinka a Radek, stejně prakticky nikoho jiného než zase špičku postavit nemůžete, na tomhle koncertu nesmí zaznít jediný falešný tón,“ dodává režisér.
Po očku přitom pozoruje Jiřinu Bohdalovou, která ho na chvíli vystřídala před monitorem a kontroluje právě natočený záběr. Je spokojena, může se chystat další.
Hotový film uvidíme v kinech v příštím roce.