Článek
Účinkující na poslední zastávce vystoupili jak samostatně, tak i spojili síly ve společných skladbách a představili ty, které vznikly speciálně pro koncerty a vycházejí poprvé.
Za jakých okolností k vaší spolupráci došlo?
Tichota: Na začátku bylo pět koncertů k pětapadesátým narozeninám Spirituál kvintetu v pražské Lucerně v roce 2015. Řekli jsme si, že bychom na ně rádi pozvali operní pěvkyni Dagmar Peckovou. Vytipovali jsme ji jako tu, u které se dá předpokládat velká tolerantnost.
Jít si totiž jako světově známá zpěvačka stoupnout na pódium ke skupině hudebníků se dvěma kytarami a basou, na to musí mít člověk toleranci i odvahu. Shodli jsme se, že paní Pecková je má, což se také potvrdilo.
Sešli jsme se s ní v jedné hospůdce a ona se zeptala, jestli si nás může někde poslechnout. Já ji pozval na vystoupení, a protože se jí asi líbilo, následovalo pět koncertů v Lucerně. A protože lidé, kteří k sobě patří, se potkají, setkala se na nich i se skupinou Hradišťan, která byla také naším hostem. Udělala na ni velký dojem.
Kdo navrhl, abyste připravili společné koncerty?
Pavlica: Troufnu si říct, že to byla Dagmar. Respektive byla první, kdo v našem rozhovoru řekl nahlas to, co jsme všichni tušili a přáli si. Spolupráce mezi Spirituál kvintetem a Hradišťanem probíhala už mnoho let, často jsme se potkávali i společně vystupovali. Ale jelikož teprve trojnožka dává pocit stability, slovo dalo slovo a v roce 2018 jsme vyjeli na koncerty i s Dagmar. Protáhly se až do roku 2019.
Tichota: Každý jsme hráli své písně, Hradišťan se něco naučil ke Spirituál kvintetu, Spirituál kvintet k Hradišťanu, Dagmar Pecková přišla se skladbami ze svého repertoáru a přidala se také k ostatním.
Pavlica: Koncert ve Švandově divadle, který se odehrál 30. října 2019, jsme zaznamenali. Byla to iniciativa Davida Burdy, člena Hradišťanu, který je rovněž hudebním režisérem. Nyní vychází z tříhodinového vystoupení výběr. Všechno se na dvě alba nevešlo.
Dostali jste se i k improvizaci?
Tichota: Ano, k našim koncertům ostatně odjakživa patří. Fanoušci Spirituál kvintetu vědí, že když přijdou na vystoupení podruhé, bude trochu jiné. I naše společné koncerty probíhaly víceméně volně, abychom při nich mohli leccos měnit. Dělal to také Hradišťan, a musím říct, že na to skvěle a přirozeně reagovala i Dagmar Pecková.
Dávali jste si na začátku improvizace signál?
Pavlica: Někdy to bylo mrknutí, někdy řeč očí. Obvykle jsme si ale žádný dávat nemuseli, protože jsme díky jakési neuchopitelné muzikantské komunikaci vždy věděli, co se bude dít.
Bylo třeba potom nahrávku ze Švandova divadla ve studiu nějak upravit?
Pavlica: Jak já, tak Jiří Tichota jsme k jejímu vydání byli zpočátku zdrženliví. David Burda si ale dal práci a vybral materiál pro záznam podle svého nejlepšího svědomí. Teprve když mi ho poslal a já si ho celý poslechl, začal jsem se zabývat myšlenkou, že bychom ho mohli vydat. Čím víc jsem ho pak poslouchal, tím víc jsem si říkal, že je dobře, že vznikl. K vydání jsme ho nachystali v době koronaviru.
Jiří Pavlica (vlevo) a Jiří Tichota
Hradišťan je mladší než Spirituál kvintet, jenž letos oslavuje šedesát let existence. Docházelo mezi kapelami ke vzájemnému hudebnímu ovlivňování se?
Pavlica: Známe se spoustu let. První naše společné album se Spirituál kvintetem jsme natočili v roce 1999. Také jsme spolupracovali s jeho dvorním textařem Františkem Novotným, s Jiřím Tichotou či nedávno zesnulým Dušanem Vančurou. Když jsou lidé na stejné muzikantské i lidské vlně, rádi se potkávají na jevišti i v soukromí.
Spirituál kvintet hraje šedesát let, a já teprve pětačtyřicet. Je pro mě tím pádem symbolem i výzvou. Rád bych také vydržel tak dlouho, a ještě pár dobrých věcí napsal.
Tichota: Pro Spirituál kvintet bylo vždy potěšením se s Hradišťanem potkat. Hudba hraje v životech lidí důležitou roli, a ta v podání Hradišťanu je hudba slušných lidí, kteří něco dokázali. Výborně to mezi námi funguje i v osobní rovině.
A Dagmar Pecková se k nám přidala způsobem, který nás odzbrojil. Je skvělá umělkyně a je nesmírně lidská. Na třetí zkoušku se Spirituál kvintetem přijela autem plným jídla, které sama navařila. Dala si práci s tím, abychom se cítili dobře.
Od první chvíle se chovala perfektně, byť se setkala s hudebníky z jiného patra. Opravdové osobnosti si nemusí hlídat odstup, nic nepředstírají, protože doopravdy jsou. Během minuty byla z legendární Dagmar Peckové Dáša.
Stalo se někdy na společném vystoupení něco neobvyklého?
Pavlica: Vzpomínám si na koncert v Kongresovém centru ve Zlíně. Je moc hezké, ale vstup ze šaten na jeviště v něm není jednoduchý. Je tam řada dveří a člověk musí trefit ty správné, jinak se na pódium nedostanete.
Spirituál kvintet hrál předehru a Dagmar Pecková se pokoušela najít dveře, kterými by se za ním na jeviště dostala. Slyšel jsem její citoslovce úlevy, když na poslední chvíli našla ty správné. Vplula do posledního akordu předehry a tvářila se, že je všechno v pořádku.
Vzhledem k tomu, že Spirituál kvintet letos končí svou kariéru, nebude možné vaši spolupráci zopakovat. Bude ještě nějaká mezi Dagmar Peckovou a Hradišťanem?
Pavlica: Není vyloučená. Pokud o ni Dagmar bude mít zájem, určitě se domluvíme. Letos a příští rok mám ale program nabitý a musím se soustředit na projekty, ke kterým jsem se zavázal.
Pane Tichoto, koncerty Spirituál kvintetu v Lucerně byly odloženy na září. Nedávno však zemřel člen kapely Dušan Vančura. Odehrají se?
Tichota: Ano, v případě, že to situace kolem koronaviru dovolí, absolvujeme je bez Dušana. Život přináší i smrt, a my se s ní ve Spirituál kvintetu setkali už několikrát.
Naši příznivci jsou velmi tolerantní, a my už ze zkušenosti víme: chtějí nám vždy dát najevo, že nám drží palce. A my se pokusíme, abychom nezůstali nic dlužni.
Dušan samozřejmě bude chybět jim i nám, ale věříme, že vzpomínky na všechny, kteří pro Kvintet něco přinesli, budou ozdobou vzpomínání.
Může se vám hodit na Zboží.cz: