Článek
Vyprávění o tom, co je v životě nejvíce ovlivnilo, které filmy, divadelní (nebo cirkusová) představení, knihy, hudba, výtvarné umění je nejvíce zasáhly, ale hlavně kteří lidé nejvíc poznamenali jejich cestu, doplňují ukázky z jejich filmů.
Cyklus zahájil v říjnu Vladimír Morávek. V úterý ve 20.30 se s diváky sejde tvůrce oscarem oceněných Ostře sledovaných vlaků a dále například Postřižin, Slavností sněžek, Na samotě u lesa či Vesničky mé střediskové, režisér Jiří Menzel.
Které byly ty první nejdůležitější vlivy ve vašem životě?
Rodiče, knížky a to, že jsem viděl ty správné filmy ještě dřív, než šel studovat na FAMU. Tam jsem pak měl štěstí na toho nejlepší učitele, a to byl pan profesor Otakar Vávra. Další štěstí jsem měl, když jsem potkal pana Bohumila Hrabala, ale také Jiřího Suchého a později Zdeňka Svěráka.
Které byly ty správné filmy, které jste v mládí viděl?
Nebyl jsem moc velký filmový fanda. V padesátých letech tady nebyly žádné filmové kluby, jenom pár nadšenců zorganizovalo promítání z filmového archívu. Tady jsem poprvé viděl Intoleranci, Občana Kana, Zrzka, Pepé le Moko, Dovženkovu Zemi, Děti ráje, filmy Chaplinovy a Clairovy, Ejzenštejnův Křižník Potěmkin.
Byly to z dnešního pohledu šťastné vlivy?
Myslím, že jo a ne. Z jedné strany jsem rád, že jsem jim podlehl, ale z dnešního hlediska jsou velmi nemoderní. Dnes vypadají filmy jinak, jsou víc akční, je v nich víc násilí a méně soucitu, lásky, zájmu o člověka.
Kdo má podle vás největší vliv na to, že takové jsou?
Na to neumím odpovědět, to je vždycky otázka: jestli to lidé takhle chtějí nebo jestli je to umělci učí. Jestli si to publikum vynucuje nebo si ho autoři takhle vychovávají.