Článek
Na střední školu má Jiří Mádl ty nejlepší vzpomínky. "Středoškolský léta jsem si fakt užil," uvedl na chatu, "spíš mám trochu trauma z první třídy kvůli učitelce, která mě furt posílala do ústavu, prý jsem nebyl normální. Kdyby věděla, že mě to dneska živí."
Současná popularita je podle něj "někdy na palici", ale jak dodává, hrát ve filmech a nebýt slavný nejde. Protože je známý, připadá si i více zranitelný a mrzí ho, že si "každý rád kopne i bez argumentu."
Snažím se škatulkám vyhýbat
Na dotaz, zda se nebojí, že si ho diváci zaškatulkují jako teenagerské "ucho", odpověděl, že to se už stalo. "Snažím se jakýmkoliv škatulkám vyhýbat výběrem rolí, koukněte třeba na moje méně známé filmy nebo zajděte na Gympl," brání se Mádl.
Právě nový film Gympl mu umožnil ukázat jiné herectví než Rafťáci (film je v prodeji na novinových stáncích s deníkem Právo). "Je to film vyprávějící o životě na jednom gymplu, ve sprejerské komunitě, v jednom městě. Sám nevím, kam ten film žánrově zařadit. Já se u toho směju, trnu a jsem i dojatej. Co zatím sleduju, tak věc, která Gympl pro mě zatím nejvíc vystihuje je, že zatím snad nikoho nenechal chladným, a proto to děláme. A ty diskuse po filmu s lidmi na předpremiérách jsou teda fakt peprný," popisuje Mádl.
Jeden dotaz směřoval na sprejery, kteří jsou hlavními postavami filmu Gympl. "To je těžký. Nerespektují osobní vlastnictví a přitom si hrajou na hroznou svobodu. Pro mě svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, ale že bych se zlobil, že trochu probarví ty paneláky, šedivý mosty a metra, to ne," odepsal čtenářům herec, který nepopírá, že by doma nějaký ten sprej také našel.