Hlavní obsah

Jiří Mádl představil na Berlinale svůj režijní debut a Právu řekl: Pojedeme k moři jsme natočili na fotoaparát

Právo, Věra Míšková (Berlín)

Součástí mezinárodního filmového festivalu Berlinale je velký Evropský filmový trh, na němž producenti nabízejí své filmy. Už tradičně je na něm i český stánek, který letos představuje sedm filmů - Líbánky, Klauni, Bella Mia, Vejška, Revival, koprodukční snímek Velmi neklidné léto a Pojedeme k moři, jehož projekce se zúčastnil i debutující režisér Jiří Mádl.

Foto: Právo - Věra Míšková

Jiří Mádl na Berlinale

Článek

Jak se cítíte jako režisér po první velké projekci?

Strašně. Však jste to viděla - ani jsem tam do konce nevydržel, jak jsem byl nervózní.

Film je o jedenáctiletém klukovi, který dostane k narozeninám kameru respektive fotoaparát a natáčí na něj film o své rodině. Přitom jen málo filmařů si pro debut vybere téma dětí, co vás k němu přivedlo?

Původ je v jedné knížce, která mě zaujala tím, že je napsaná jakoby dítětem. Zprvu schválně neuměle, postupně dospěleji. Byl to pro mě naprostý unikát a napadlo mě, že něco takového musí jít i s filmem.

Foto: Právo - Věra Míšková

Debutující režisér Jiří Mádl.

Jak jste o tom přesvědčil producenty?

Šlo to těžko, nevěřili mi, že to jde. Nakonec jsme odjeli s kamarádem na chalupu, a tam jsme na fotoaparát natočili prvních dvacet minut, sami jsme to hráli, a tím natočeným materiálem jsem je pak přesvědčil. Ostatně na fotoaparát je natočený i celý film.

Ten je zprvu spíše rozmarný, hravý, postupně však atmosféra houstne a před oběma hrdiny vylézají z rodinných skříní pořádně děsiví kostlivci. Nebyl jste na své teprve páťáky trochu moc tvrdý?

Je to film o dospívání a o odvaze dospět. A to nesouvisí s věkem, ale s událostmi. Chtěl jsem ukázat, jak se člověk zajímá chvíli o holky, chvíli zase o něco jiného, a najednou přijde zásadní zlom, který ho změní.

Točit s dětmi je považováno za jednu z nejtěžších disciplín. Jak vám to s nimi šlo?

Oba hlavní představitele jsem hledal půl roku, viděl jsem asi 500 dětí, Petr Šimčák a Honza Maršál prošli šestikolovým konkurzem. Honza už zkušenosti má, ale Petra jsme si našli a ani nechtěl na konkurz přijít, prý aby nezdržoval. A pak jsme hodně zkoušeli, měli jsme týdenní soustředění na chalupě, kde jsme pracovali jednak s herci, jednak zkoušeli techniku.

Vy sám ještě děti nemáte, kde jste vzal inspiraci pro jejich myšlení, mluvu...?

Velkou inspirací byl můj o jedenáct mladší brácha Pája, kterého jsem spoluvychoval. Rád říkám, že jediné, co jsem nedělal, bylo kojení.

Považujete Pojedeme k moři spíše za film pro děti nebo pro dospělé?

Popravdě řečeno si teď vůbec netroufnu ho žánrově zařadit, ale myslím, že to je film o dětech pro dospělé. Ale třeba zaujme i děti.

Tady v Berlíně se staráte společně s producentem Šmídmajerem o jeho prodej?

To ani ne. Já si tu už šestým rokem dělám takovou zimní dovolenou - dopoledne chodím na kurzy němčiny a odpoledne na festival.

Výběr článků

Načítám