Článek
Prvním předsedou byl zvolen John Galsworthy. České centrum PEN klubu bylo ustaveno 15. února 1925 v kavárně Louvre na pražské Národní třídě, kde se sešlo třicet osm českých spisovatelů. Předsedou byl zvolen Karel Čapek. Po roce 1948 nebyl český PEN klub výslovně zakázán, ale ideologizace kultury způsobila, že jeho činnost byla utlumena a přestal existovat v roce 1968. První podněty k obnovení činnosti českého centra byly doma učiněny v létě 1989, kdy byl předsedou zvolen Jiří Mucha. V lednu 1990 jím byl zvolen Ivan Klíma, kterého po dvou letech vystřídal Jiří Stránský. V roce 1994 v Praze úspěšně proběhl 61. kongres.
Před odletem do Mexika poskytl Jiří Gruša Právu rozhovor.
S jakými pocity jste přijal kandidaturu na předsedu mezinárodního centra PEN klubu?
PEN je významná organizace hájící svobodu slova, založená na principu ochrany lidských práv. Skutečnost, že jsem byl nominován na předsedu, je pocta v každém případě. Jiná věc je, že literatura v roce 1921 byla úplně jiným médiem než je v roce 2003, ve světě propojeném televizí, internetem a novými komunikačními prostředky. Ve své nominaci vidím pokus PENu přizpůsobit se vývoji. Musíme vstoupit do nových mediální struktur, to je úkol, který mě docela láká.
PEN také ochraňuje malé jazyky, sám jsem důkazem, že autora nezničí, pokud se spojí s velkým jazykem. PEN chrání svobodu vyjádření, o čemž svědčí moje biografie včetně věznění za komunistické éry. Smyslem PENu je obrana autorů v exilu, což je rovněž moje zkušenost. Navíc mohu využít čtrnáctileté působení v diplomacii. PEN má 130 center, každé má svůj profil, své návrhy pro budoucnost, být s nimi v kontaktu je důležitý úkol.
Co malá řeč a velká země? Neztratí se čeština?
Právě česká literatura je důkazem, že se dá tlaku velkých zemí i jazyků čelit. Kdybychom se zeptali Puchmajera před dvěma sty lety, jakou dává českému jazyku perspektivu, a mohli mu říci výsledek, asi by šel nejdříve do kostela a potom do hospody, aby to strávil. Jsem optimista. Moje biografie je zkušeností literatury, která je ohrožena jedinou věcí, pokud se její identita definuje jako totalitární výlučnost. To, že jsem byl překládán do angličtiny, mi zachránilo život a neohrozilo moji češtinu. Není to téma uchopitelné z pohledu selanky 19. století nebo trvání na Muzikantské Lidušce, to je překonáno, ale vstup do světa, propojení se světovými autory, to může české literatuře více než pomoci.
Dokázal jste jako velvyslanec ČR v Rakousku pomáhat řešit řadu skandálů a problémů včetně Temelína. Myslíte si, že jsou vyřešeny jednou provždy?
Dějiny jsou kdykoli revitalizované ve své hlouposti. To je hlavní pravidlo dějin, že neexistují uzavřené věci. Můžeme otevřít věci dva tisíce let staré, když vyvineme dost síly. Říci, že něco máme z krku, nejde. Dá se říci, že z báze emoce jsme je dali do jiného skladu. Vracet se k nim je cesta dolů.
Co jako velvyslanec ČR uděláte v případě zvolení předsedou PEN klubu?
Sloužím dvojnásobnou délku normálního tarifu, rád bych v roce 2004 skončil.
Jiří Gruša
Jiří Gruša se narodil 10. 11. 1938 v Pardubicích, vystudoval filozofii a historii na FF UK v Praze.
Jiří Gruša se narodil 10. 11. 1938 v Pardubicích, vystudoval filozofii a historii na FF UK v Praze. Poté pracoval v časopisu Tvář, Nové knihy nebo Výběr z nejzajímavějších knih. V letech 1969 - 1970 byl soudně stíhán za uveřejnění osmi kapitol knihy napsané pod pseudonymem. Od šedesátých let napsal mj. básnické sbírky Torna, Světlá lhůta, Cvičení mučení, ale také pro děti Kudláskovy příhody. Později v samizdatu vyšly Hra o Smraďocha, Dámský gambit a Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele. Byl zatčen za napsání a šíření románu Dotazník. Podepsal Chartu 77.
Jiří Gruša se narodil 10. 11. 1938 v Pardubicích, vystudoval filozofii a historii na FF UK v Praze. Poté pracoval v časopisu Tvář, Nové knihy nebo Výběr z nejzajímavějších knih. V letech 1969 - 1970 byl soudně stíhán za uveřejnění osmi kapitol knihy napsané pod pseudonymem. Od šedesátých let napsal mj. básnické sbírky Torna, Světlá lhůta, Cvičení mučení, ale také pro děti Kudláskovy příhody. Později v samizdatu vyšly Hra o Smraďocha, Dámský gambit a Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele. Byl zatčen za napsání a šíření románu Dotazník. Podepsal Chartu 77. V roce 1981 odcestoval na stipendium do USA, před návratem mu bylo odňato čs. občanství. Žil a tvořil v Německu. Při překladech se zaměřil na díla Franze Kafky či spisovatele a dramatika Rainera Mariy Rilkeho. Dokázal zaujmout básnickou tvorbou psanou v němčině, např. Der Babylonwald a Wandersteine. V exilu také vydal slabikář Máma, táta, já a Eda.
Po listopadu 1989 se stal velvyslancem České republiky v Bonnu a v roce 1997 ministrem školství ve vládě Václava Klause. Nyní působí jako velvyslanec v Rakousku. V roce 2002 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta za sbírku Grušas Wacht am Rhein (Grušova Hlídka na Rýnu). Získal za ni i cenu Magnesia Litera.
Karel Srp byl ve Vídni jako zpravodaj www.radiohortus.cz, což je internetové rádio Jazzové sekce.