Článek
Slíbil jste, že Praha se stane zastávkou výstav, které budou zajímavé pro domácí i zahraniční turisty. Jaké plánujete akce na nejbližší roky?
Projektem s „novým rukopisem“ bude od února příštího roku výstava připravená ve spolupráci s Kunstforum Regensburg, která představí Oskara Kokoschku jako malíře, který před nacisty utekl do Prahy a nalezl zde nejen druhý domov, ale i řadu obdivovatelů.
V létě 2015 přivezeme ze Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu nad Mohanem výstavu zabývající se tvorbou umělců, kteří byli obdařeni schopností zjevovat světu „nové zítřky“. Praze tak ukážeme díla Schieleho, Hundertwassera, Beuyse a dalších velikánů.
Ve spolupráci s pařížským Musée d´Orsay a Palazzo Ducale v Benátkách připravujeme výstavu o malířské tvorbě Henryho Rousseaua zvaného Celník, jehož snová poetika nacházela v českém prostředí značný ohlas. S pařížským Centre Pompidou jsme se domluvili na výstavě o Františku Kupkovi a jeho vrstevnících, s Germanisches Nationalmuseum v Norimberku na výstavním projektu o Karlu IV. a jeho době a s Oslem a Vídní pracujeme na výstavě o Edvardu Munchovi a jeho vlivu na modernu ve středovýchodní Evropě.
Generální ředitel Národní galerie v Praze, Jiří Fajt.
Takže konečně nebudeme muset za dobrými výstavami do Paříže, Vídně nebo Berlína. Ale podaří se vše realizovat za poměrně napjatého rozpočtu Národní galerie?
Galerie je dlouhodobě podfinancovaná. Chybí peníze na péči o budovy, chybí prostředky na nákup uměleckých děl do sbírek, chybí i mzdové prostředky. O to důležitější je pro nás spolupráce s privátním sektorem. Kultivaci vztahů s partnery a mecenáši doma i v zahraničí budeme věnovat značnou pozornost. Bez něho se v třeba případě výstav neobejdeme.
Před nástupem jste tvrdil, že by stálé expozice mohly být jen za dobrovolné vstupné? Byl to jen sen, nebo možná realita?
Považuji tento krok za zásadní k tomu, aby galerie efektivněji plnila své poslání, kterým je estetická kultivace a vzdělávání společnosti. Předpokladem je však vylepšení naší finanční situace. Jsem optimistou a očekávám, že v krátkodobém horizontu se nám to podaří. Již od příštího roku změníme systém vstupného do stálých expozic tak, abychom alespoň nejmladší generaci do 18, nebo možná až 26 let, umožnili bezplatný zážitek z uměleckých pokladů.
Byl jste po léta obviňován, že jste předražil výstavu Europa Jagellonica, která v Kutné Hoře nabídla na 400 prvotřídních uměleckých děl, z větší části půjčených ze zahraničí. Stála, pokud se nemýlím, něco mezi 25 a 30 milióny korun. Můžete prozradit, kolik stálo např. bienále a trienále současného umění, které pořádala Národní galerie za vašich předchůdců? Jejichž financování se nikdy nezveřejnilo…
Bienále či trienále podle pamětníků v Národní galerii přišlo pokaždé na řádově 20 miliónů korun. K vaší otázce musím dodat, že pokud chceme připravovat výstavy svou atraktivitou srovnatelné s jinými projekty v západoevropských a amerických muzeích, musíme být realističtí při hodnocení výše jejich nákladů. V globalizujícím se světě se dnes již příliš neliší finanční náročnost výstav ve Vídni a Berlíně od cen dosahovaných v Čechách. Požadovat tedy mezinárodně srovnatelnou úroveň za nesrovnatelně nižších nákladů, jak někdy v Čechách zaznívá, je čirý nesmysl. Každá kvalita má svou cenu.
Překvapilo vás v současném provozu galerie a jejím financování něco negativně?
Ano. Překvapila mě míra vnitřního zadlužení Národní galerie. Překvapil mě bídný stav většiny galerijních budov, v některých případech je dokonce na hraně havarijního stavu. Překvapilo mě, za jakých platových podmínek v Národní galerii pracují mnohdy vysoce kvalifikovaní kolegové. Stačí jen připomenout, že průměrná mzda v Národní galerii nedosahuje ani celostátního průměru, nemluvě o vyšším pražském.
Hlavním kurátorem se stává Polák Adam Budak, vystudovaný v Krakově a Praze a působící ve Washingtonu. Proč volba padla právě na něho?
Po svém boku jsem chtěl mít kolegu, jenž se již osvědčil v muzejním provozu a jehož mezinárodní renomé je nezpochybnitelné. S ohledem k mému badatelskému zaměření na umění středověku a raného novověku jsem hledal někoho, kdo se profesionálně orientuje v umělecké tvorbě posledních dvou století. A Budak svou znalostí středoevropské a světové umělecké scény, působením v Universalmuseum ve Štyrském Hradci a Hirshorn Museum ve Washingtonu DC, jakož i pozicí mezinárodně uznávaného kurátora tyto předpoklady naplňuje vrchovatou měrou.
Jak by podle vás měla Národní galerie vypadat za pět deset let? Myslím, že v této instituci teď panuje dosti velká nejistota…
V každé instituci platí, že změna na čele s sebou přináší určitou nervozitu. Tomu se nelze vyhnout. Toto období se snažím maximálně zkrátit. V současnosti se svými kolegy intenzivně připravujeme novou organizační strukturu galerie a jsem přesvědčený, že s jejím vyhlášením tento stav pomine. A budoucnost? Budu usilovat o to, aby se Národní galerie stala inspirativním prostorem, otevřenou platformou celospolečenským diskusím, vyhledávaným zdrojem estetické kultivace, vzdělávání, ale i kvalitní zábavy.