Článek
Hlavní těžiště zasadili autoři koncepce výstavy do centrální lodi interiéru galerie. V ambitech a na galerii umístili díla žáků. Úvodní estetický zážitek čeká už při příchodu do sálu. První bod, který upoutá, je totiž bílý panel a na něm dílo Zlatý déšť, což je monolit ze zlaceného mramoru, který vznikl jako inspirace obrazu Danaé od Rembrandta.
Bílý panel má na sobě bílý nápis Správně vidíme jedině srdcem od spisovatele Saint-Exupéryho. Musíme přijít až těsně k němu, jinak ho neidentifikujeme.
Stejně tak je to v případě celé výstavy. Abychom pochopili její ideovou podstatu, musíme se soustředit na to, co vidíme. Dostál totiž do svých děl často skrývá odkazy na bibli, dobu antiky či na artefakty dějin výtvarného umění.
Akademický sochař a pedagog Jiří Dostál.
Náboženský odkaz tkví i v díle Povolání sv. Matouše, které představuje druhý centrální bod. Reminiscence na Caravaggiův obraz tvoří několik neopracovaných kamenných kvádrů symbolizujících postavy z díla barokního mistra.
Mezi oběma uvedenými body stojí úhlopříčně pět podstavců s kamennými srdci. Tvoří jakousi napjatou tětivu a zároveň i spojovník. Srdce jsou vytvořena z bílého, černého či hnědého mramoru. Z některých zorných úhlů lze vidět, jak určitá Dostálova díla navazují estetický vztah s pracemi jeho žáků ve druhém plánu. Například kamennou stélu Pod křížem doplňuje černobílý velkoformátový portrét baletky od Lucie Robinson.
Čtvercovou mramorovou sochu Město v hradbách doplňuje zase v pozadí obraz Vladimíra Vély Soustředění I stejného geometrického tvaru.
Liberecká expozice ukazuje, že kvalitní pedagog může pozitivně ovlivnit několik dalších generací umělců. A je lhostejné, jestli se jeho žáci věnují zrovna sochařství či jiným výtvarným disciplínám. Důležitý je v první řadě kvalitní příklad.