Jiří Bartoška slaví sedmdesátiny

Bartoškovi bylo v listopadu 2014 diagnostikováno zhoubné onemocnění, které postihlo mízní uzliny v mezihrudí. Herec, jehož charakterizuje zastřený hlas, brýle „na půl žerdi” a nezbytná cigareta, byl nucen kvůli nemoci rušit divadelní představení i odmítnout roli v životopisné sérii Já, Mattoni.

K filmování se vrátil rolí veterináře, který se rozhodl vzít svůj život do vlastních rukou, v úspěšné komedii Teorie tygra režiséra Radka Bajgara, která měla premiéru v březnu loňského roku. Loni v září se vrátil i k divadlu rolí čerstvého nebožtíka spisovatele Jankulovského v komedii Petera Abrahama Moje hra, kterou v pražském Divadle Kalich nastudoval režisér Jan Kačer.

K herectví se však podle svých slov dostal v podstatě náhodou, neboť když jej nepřijali ke studiu kunsthistorie, šel učit výtvarnou výchovu do pardubického domu pionýrů a na radu přátel si podal přihlášku na brněnskou JAMU. Zde se sešel s řadou pozdějších výrazných hereckých osobností – Dagmar Veškrnovou, Bolkem Polívkou, Karlem Heřmánkem, Eliškou Balzerovou či Pavlem Zedníčkem.

Po studiu krátce působil v brněnském Divadle na provázku, v roce 1973 spolu s Heřmánkem a Zedníčkem zamířili do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zazářil především jako Jakub ve hře Jakub a jeho pán. Po odchodu do Prahy zakotvil v Městských divadlech pražských a od roku 1978 v pražském Divadle Na zábradlí, které opustil teprve s rozpadem původního souboru počátkem devadesátých let. Mimo jiné hrál krále v Hamletovi, Ivana v Bratrech Karamazových, Macbetha, Dona Juana, v Národním divadle hostoval v Úkladech a lásce či v Aristokratech.

Divadlo je jeho srdeční záležitostí, nejvíce jej však proslavil film. Ačkoli první snímek natočil až jako osmadvacetiletý, jedna z prvních rolí, lovec Sokol v trilogii filmů z pravěku Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu, z něj ihned udělala idol dívčích srdcí. Další role na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak nyní filmové databáze u jeho jména evidují na devět desítek rolí ve filmu, televizi i seriálech.

Výčet jeho filmových rolí zahrnuje svůdce a milovníky, básníka i banderovce, faráře, lékaře, šlechtice, pohádkové prince i boha. Za roli houslisty ve filmu Mateje Mináče Všichni moji blízcí obdržel Českého lva. Byl hrdinou seriálů osmdesátých let jako Sanitka, Cirkus Humberto či My všichni školou povinní. Zahrál si ve filmech Je třeba zabít Sekala, Bolero, Příběhy obyčejného šílenství, Líbáš jako Bůh, Líbáš jako ďábel či ve dvou dílech úspěšné pohádky Anděl Páně. Kromě hraní se věnuje dabingu a přibral i roli producenta, v poslední době také spolu s Miroslavem Donutilem komentoval cestopisné dokumenty.

Díky všem těmto rolím patří děčínský rodák Bartoška již desítky let k nejpopulárnějším hercům v zemi. Jeho soukromý život je však takřka příkladný a nezavdává příliš šancí senzacechtivému bulváru: celý život žije s jednou manželkou, archeoložkou Andreou, kterou označuje za výhru v loterii. Mají spolu dceru Kateřinu a syna Janka. Svoji pověst idolu žen vysvětluje prozaicky: „Měl jsem prostě metr osmdesát, černé vlasy a ve svých rolích jsem nikdy neopouštěl těhotné ženy a nekopal do psů. Tak si lidi řekli, to bude asi charakterní, férový člověk.”

Kromě herectví je druhou velkou životní rolí Jiřího Bartošky práce pro karlovarský filmový festival. Již 23 let stojí v jeho čele a za tu dobu se mu spolu s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou a jejich týmem podařilo skomírající přehlídku vrátit mezi elitní festivaly. „Hodně lidí si myslí, že film se natáčí tak dlouho, jako se promítá. Ale film se točí čtyři měsíce, pak má pět měsíců postprodukci – a stejné je to i s festivalem. Ten se připravuje celoročně a trvá jen deset dnů. Pro mě je rutinou v tom smyslu, že víme, kdy a kde bude. Zajímavé je, kdo přijede a jaké filmy se promítnou. Ale těch deset dnů je pro mě zkoncentrovaný celý rok,” řekl Bartoška před lety.

Spolu se Zaoralovou získal letos v březnu Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. Jakožto prezident festivalu je častým společníkem pozvaných filmových celebrit, blízko však má i k prezidentům českého státu. V roce 1989 stál po boku Václava Havla na „balkónu sametové revoluce”, je znám i blízkým vztahem s Václavem Klausem. Do aktivní politiky se však nikdy zlákat nenechal. „Já chci být herec, tečka,” řekl.