Hlavní obsah

Jiří Anderle zve do království psychedelických iluzí

Vlivy na tvorbu malíře Jiřího Anderleho nejsou úplně typické pro výtvarníka. Na začátku šedesátých let minulého století totiž jezdil po světě coby herec a technik s Černým divadlem Jiřího Srnce.

Foto: Jan Šída, Právo

Jiří Anderle mezi svými díly Oko a Pomíjivost (zleva).

Článek

Tam viděl v praxi, jak funguje živý obraz v šerosvitu na pozadí kontrastu světla a stínu. Kromě toho jej prý ovlivnila zkušenost s psychedelickou drogou LSD.

A právě prolínání různých světů, či deformace skutečnosti ve prospěch fantazie, jsou fundamentální opěrné body Anderleho prací. Lze se o tom přesvědčit na výstavě v pražské Galerii Miro do konce října.

Zvláštní názvy

Zvláštní jsou už názvy, kterými tvůrce své podivuhodné práce opatřil. Mimo jiné Nostalgický poetikon, Člověk člověku vlkem nebo Amor a Psýché. Čerpá tedy ideově třeba z antiky, z jejího pojetí říše mrtvých, ale také z nostalgického snění.

Pomíjivost z Cyklu Vanitas (latinsky prázdnota či nicota) z roku 1984 operuje se symboly, jako je levitující květina s rudými květy, pod níž se zjevují hlavy lidských bytostí. Pomíjivost je v tomto případě vyjádřena právě květinou, která vykvete, zavoní a definitivně uvadá. Vlastně jako každý lidský život. Snad proto malíř postavil vedle sebe řadu tváří, jako by chtěl akcentovat marginální význam jedince v lidském pokolení.

Na jiném díle, Oko (1991) postavil tvůrce vizuální sdělení na výrazně předimenzovaném oknu do duše. Aspoň se to o lidském oku tak říká. Tři slzy, které z něj prýští, symbolizují všechny strasti našeho hmotného světa. Svíjející se postavy evokují odsouzence propadlé Boschovu peklu. Dívka a opium (1986) se výtvarně vyjadřuje k delirantním snům, vzniklým po požití orientální drogy. Ležící hlavice makovice je už jen připomenutím, z čehože se dá opium vyrobit.

K vidění i Picasso

K dobré tradici Galerie Miro bývá, že v rámci výstavy domácího umělce vždy prezentuje i několik děl zavedených světových autorů. V tomto případě je to Pablo Picasso (1881–1973). I jeho díla jsou plná fantaskních vizuálních kouzel.

Díky analytickému kubismu, který rozkládá realitu na fragmenty, je cesta do jiných dimenzí snadná. Jak Anderle, tak i Picasso ukazují, že existuje několik paralelních světů, které se prolínají. Máme-li se jimi nějakým způsobem prokousávat, jsou díla obou výtvarníků skvělou orientační mapou.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie Miro

Související témata:

Související články

Lustr představí divočáky i komiks

Devátý ročník festivalu Lustr mapuje českou tradici expresivně laděné ilustrace od Jiřího Šalamouna po dnešní mladé tvůrce. Představí i současnou japonskou...

Výběr článků

Načítám