Článek
V tradičním duchu pokračoval i Divadelní spolek Vojan z Liblice nad Cidlinou Labichovou populární fraškou Slaměný klobouk v úpravě Miroslava Horníčka. Zahrát situační komedii tak, aby šlapala jak namazaný hodinový strojek, je problémem i pro profesionály.
Cidlinští jsou zkušení a dobří herci a šli do toho s velkou energií. Jednotlivé výkony inscenaci pozdvihovaly, její temporytmus však místy dost zadrhoval a nepomohl tomu ani s vervou zatančený kankán, který měl překlenout právě tato místa, takže jeho neustálé opakování působilo po chvíli spíš jako berlička. Ale diváci se bavili, a to je u komedie nejdůležitější.
Do třetice se v duchu tradičního interpretačního divadla čerpajícího inspiraci od profesionálů představil pražský soubor RADAR / Hrobeso muzikálem podle filmové komedie Adéla ještě nevečeřela. Tvůrci inscenace usadili zhruba osmdesát diváků na jeviště Jiráskova divadla, čímž vznikl prostor značně stísněný.
Hrát muzikál, který požaduje jistou pohybově-inscenační okázalost, není moc šťastné. Důvodem je zřejmě fakt, že soubor uvádí muzikál pouze s klavírem a ne všechny pěvecké výkony jsou až tak přesvědčivé, aby v prostoru Jiráskova divadla vynikly.
Jinak ale režie Luďka Horkého využívá vtipně projekci, daří se jí se udržet svižné tempo a herce vede k herecké zkratce, jež ovšem nezapře i inspiraci hvězdným obsazením rolí z filmu Oldřicha Lipského.
Inspirativnější, zejména pro mladší publikum, byly inscenace hrané v sále Josefa Čapka a Myšárně, především Vyhnání z ráje už proběhlo karlovarského Studia Dagmar. A to zejména díky výbornému výkonu Andrey Kiralyi v roli Afričanky Miláčka, pokoušející se splynout s novou americkou realitou a zároveň neztratit své kořeny. Autentičnost dosažená věcným, nepopisným herectvím, prodchnutým tanečním pohybem, je její hlavní hereckou devízou.
S principem vyprávění příběhů uprchlíků přišel pražský soubor Teď nádech a leť v inscenaci Strategie růže. Způsob paralelního překrývání jednotlivých vyprávění ale není šťastnou volbou, divák tak nemůže sledovat ani jeden příběh soustředěně až do konce a po krátkém čase se mu představení změní jen ve změť neidentifikovatelné zvukové kulisy. A to je škoda, protože jsou to příběhy silné a herci přesvědčiví.