Článek
V čem byl devadesátý ročník jedinečný? Především v tom, že se vůbec konal, navzdory všem koronavirovým nejistotám, problémům a omezením. Za to, že to nevzdali, patří organizátorům uznání.
Jubilejní ročník byl připravován v daleko okázalejší podobě, než jakou nakonec mohl mít. Přinesl menší počet představení, měl k dispozici pouze dva hrací prostory a konalo se šest seminářů místo obvyklých deseti. I účastníků bylo méně, i když na nabitých hledištích Jiráskova divadla i Sálu Josefa Čapka to znát nebylo. Ani na zaujetí jak souborů, tak i diváků. I letošní program si zachoval žánrovou pestrost, od činohry přes kabaret, loutkové divadlo, tanec a pohybové divadlo až k muzikálu.
Velkou část festivalového repertoáru zaujímala autorská tvorba. Kromě recenzované beskydské reflexe S čaganem lamag nohy pražského Akolektivu Helmut, ostravského Párku či obou kabaretů z pera Kardio Theatru a Kočovného divadla Ad Hoc zaujaly v závěru festivalu především dva autorské tituly.
Tím prvním bylo Doručeno. Zobrazeno. Přečteno. pražského Divadla Radar/Šupitopresto, které tak trochu ve stylu Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové? uchopilo téma vztahů dnešních mladých lidí odehrávajících se na sociálních sítích.
Druhým pak Příběhy z pohřbu aneb Povídej mi něco hezkého z pera Kateřiny Rudčenkové, které s Kulturně divadelním spolkem Puchmajer z Prahy nastudoval režisér Petr Lanta. Během pohřebního obřadu Rózy herci převyprávějí příběh jejího vztahu se třemi muži, a to groteskním i poetickým způsobem a s působivým hudebním doprovodem.
Politické pohledy dětských souborů
Zajímavostí Jiráskova Hronova byl fakt, že politických témat se přednostně chopily dětské divadelní kolektivy. Pražský Taneční soubor Light přivezl jak havlovské ohlédnutí za vznikem republiky, tak i tanečně pojednaný příběh padesáti syrských sirotků nepřijatých Českou republikou.
Soubor Reservé při ZUŠ F. L. Gassmanna z Mostu v představení Malála převyprávěl osobitě, s využitím jednoduchých loutek i projekce, příběh dětské pákistánské aktivistky za práva žen Malály Yousfzai. Ze všech představení vyzařovalo osobní zaujetí dětí zvolenými tématy, rozhodně nešlo o pouhé jejich zneužití ze strany dospělých. Politické téma si děti přetavily ve svůj osobně prožitý příběh.
K politickému divadlu lze řadit i vtipně zahranou Erbenovu pohádku o králi tchoři, alegorické podobenství o neuvážené volbě lídra slepičího společenství zahranou s hravou a brilantní nadsázkou. Děti (samozřejmě za pomoci dospělých) v politickém divadle bodovaly rozhodně víc než zkušené ochotnické kolektivy, o čemž svědčil i prvoplánově politicky vyložený Hamlet českolipského Divadelního klubu Jirásek.
Osvědčené předlohy
Nedílnou součástí Jiráskových Hronovů jsou i činoherní představení, jež vycházejí buď z osvědčených komediálních předloh, případně z vlastní autorské tvorby, a která se, často na vysoké herecké i režijní úrovni, připodobňují profesionálnímu divadlu. Do této linie letos patřil Natěrač souboru Vojan z Desné, komedie Je úchvatná Dobřichovické divadelní společnosti, autorská hra Haló Unie Ftipných Osobností z Albrechtic nad Orlicí, Knězovy děti souboru Klas z Klášterce nad Ohří či pohádka Přadleny souboru Opera Žatec.
Jsou to inscenace, jež mají smysl pro soubor samotný i pro publikum v místě jejich působení, zatímco na Jiráskově Hronově, na kterém se od souboru očekává přece jen jistá inspirační výzva, bývají provázeny pochybnostmi či kritikou. Nic to ale nemění na tom, že jsou divácky vděčné a v rámci amatérské tvorby mají svůj smysl.
Letošní Jiráskův Hronov potvrdil, že amatérské divadlo přežije vedro i koronavirus, že vůle k tvorbě i k vzájemnému setkávání a konfrontování názorů je solí amatérské tvorby. A vzdor všem vstupním výzvám k zdržování se polibků a objetí byl ten letošní festival o to srdečnější, přátelštější a intenzivně prožitý.