Článek
Lze označit album Věci & sny jako vstup kapely do nové etapy?
Osobně to vnímám tak, že každá nová autorská deska je jiná etapa. Naše album Věci & sny vychází čtyři roky po druhé řadové nahrávce Vlčí srdce.
Proluku mezi těmito dvěma počiny jsme si protáhli tím, že jsme nahráli poctu Michalu Tučnému. To, podle mě, novince prospělo. Měli jsme víc času vyspět lidsky i hudebně, získat nové zkušenosti, vlivy a inspirace.
O jaké inspirace a vlivy jde?
Dříve jsme tvrdili, že se svou hudbou vracíme ke kořenům, k blues, folku, country a podobně. Dnes si myslíme, že jsme je už prozkoumali opravdu dost. Cítili jsme, že nás to při tvorbě nových písniček táhne jiným směrem, a řekli si, že se táhnout necháme.
Podvolili jsme se tomu a nebáli se. Stejně to, co na nás fanoušky a posluchače nejvíce baví, je upřímnost. Kdybychom se násilím tlačili jinam, než kam to pro nás bylo v době psaní nových písní a nahrávání přirozené, upřímnost by se vytrácela.
Prospělo nám i to, že jsme v posledních měsících museli strávit spoustu času v izolaci. Byli jsme nuceni narušit zaběhlá schémata, přestat brát věci tak, jak byly, a hledat nové cesty spolupráce a vlastně i setkávání.
Vytvořila se tři produkční centra, ve kterých album vznikalo. Jedno bylo ve studiu našeho dvorního producenta Martina Ledviny, další v mém domácím studiu a část písniček vznikala u Honzy Balcárka v jeho studiu v Novém Jičíně. Jeho přístup k nahrávání a hudbě je odlišný od toho, na co jsme byli zvyklí. Tenhle záměr pomohl tomu, že je na desce pořád cítit starý Jelen, ale současně je pestrá, v lecčems nová, svěží.
Také jsme přijali bubeníka Viťu Poláka, který se nám vlastně sám ozval. Krásně mezi nás zapadl jako muzikant i jako člověk. Klasického bubeníka jsme dosud v sestavě neměli.
Čím se zabývají texty?
Archetypálními tématy, emocemi a vztahy. Jsou v nich láska, život, smrt a podobně. Pro někoho by to mohla být klišé, ale já jako autor textů věřím tomu, že to jsou univerzální zkušenosti a člověk se jich vždycky bude dotýkat. Nejenom kapela Jelen, ale všichni hudebníci a všichni umělci.
Můžeme je jen zkusit nahlédnout z nějakého neotřelého pohledu, dát do nich něco svého, promítnout do nich vlastní názor. Témata ale zůstávají.
Skupina Jelen se ve svém zvuku posunula.
Má nějaká skladba v textu onen neotřelý přístup?
Nevím, jestli je to vyloženě neotřelý přístup, ale zajímavý je příběh písničky Bílý klávesy. Je to jedna z těch, která vznikla během několika minut, napsal jsem ji na jeden zátah. Jen se na začátku nejmenovala Bílý klávesy, protože jsem měl v refrénu jiný slogan.
Nadšeně jsem ji poslal klukům a oni mi v reakci napsali, že je super, jen refrén už napsali Chinaski. V tom refrénu jsem použil slovní spojení postel s nebesy a řvát jako na lesy.
Chinaski ho mají v písni Potkal jsem tě po letech, což mi uteklo. Nejenom tohle spojení, ale celá ta písnička. Prostě jsem ji jako posluchač nezaznamenal. Je to ostuda, protože mám Chinaski moc rád.
Sedl jsem si tedy k textu znovu a po nějaké době mi naskočilo spojení bílé klávesy. Připadalo mi to skvělé, protože většina muzikantů chce hrát na bílé klávesy, chce hrát v duru, tedy v optimistickém duchu. Přišlo mi, že jsem vymyslel vcelku neotřelé slovní spojení, které jsem ještě v žádném textu neslyšel.
Jsou na desce i písničky, které se nevešly na předchozí alba?
To vyloženě ne. Nejstarší je Rozlučková, jejíž základ vznikl před asi čtyřmi lety na turné k desce Vlčí srdce. Hráli jsme na něm s Davidem Stypkou a písnička je o něm, o jamování v zákulisí, pobytu na hotelových pokojích, mejdanech. To turné bylo fantastické, nikdy na ně nezapomeneme. S Davidem i kluky z jeho kapely jsme si lidsky výborně sedli a prožili jedno z nejpříjemnějších období vůbec.
Na nové album jsme ji nahráli jako vzpomínku na Davida, který v lednu letošního roku zemřel. Byl to náš kamarád, nesmírně blízký člověk. Nejenom nám strašně chybí, obávám se, že po něm na hudebních scéně zůstane obrovská mezera, kterou jen tak někdo nezacelí.
Pro mě osobně je jeho smrt odchodem člověka s podobným osudem. Narodili jsme se ve stejném roce, oba jsme dělali hudbu strašně dlouho, oba jsme se živili jako grafici a prosadit se nám na hudební scéně podařilo až jako dospělým chlapům s rodinami.
O písničce Ještě jednu noc tvrdíte, že je to pokračování vašeho prvního hitu Magdalena. Proč?
Když jsem k ní psal text, neustále se mi do něho vracelo téma nevěra. Říkal jsem si ale, že ho nechci znovu zpracovávat, protože jsme ho pokryli právě v Magdaleně. Tenkrát mě inspirovala holka jedoucí ve stejné ranní tramvaji jako já. Volala svému příteli a snažila se mu vysvětlit, kde celou noc byla. Byla to vystrašená mladá dívka, která se nechala vtáhnout do víru veselí a byla překvapena, kam až to došlo.
Od té doby uplynulo osm let, a tak jako jsme vyrostli my, vyrostla i Magdalena. Představil jsem si ji tedy jako dospělou, sebevědomou ženu, která sebou nenechá vláčet, naopak si spíš věci dělá tak, jak chce sama. V tu chvíli mi ten text začal dávat smysl.
Hostem desky je opět Kateřina Marie Tichá, která je v této roli prakticky od začátku kapely Jelen. Zpívá i v duetu Nebreč, Sáro. V posledním roce se z ní stala výrazná písničkářka, jejíž album bylo úspěšné. Co to znamená pro vaši další spolupráci?
Shodli jsme se, že ji chceme udržet, jak nejdéle to půjde. Jsme u stejného vydavatele, máme stejný management, takže spousta věcí půjde přizpůsobit tomu, aby Káťa mohla mít své koncerty a také jezdit z námi. Když se dostaneme do situace, kdy to už nebude možné kombinovat, sedneme si a vyřešíme to.
Může se vám hodit na Zboží.cz: