Článek
Gordimerová je potěšena, že Coetzee získal uznání vlády. Ona sama takové štěstí neměla. "Tehdejší prezident (Frederik De Klerk) mi žádnou gratulaci neposlal," řekla. Naopak současný jihoafrický prezident Thabo Mbeki si s blahopřáním pospíšil. "Za jihoafrický národ a jistě také celý africký kontinent pozdravujeme našeho nejnovějšího vítěze Nobelovy ceny a užíváme spolu s ním slávy pocházející z této pocty," uvedl.
Vedoucí fakulty anglistiky na univerzitě v Kapském Městě Stephen Watson, kde laureát léta působil, řekl, že "Coetzee je literárním dědicem pražského rodáka Franze Kafky. Je to v každém ohledu velký dědic Kafky, ať už se soustřeďuje na Jižní Afriku nebo na místa bez konkrétního vymezení. Daří se mu jako jednomu z mála současných spisovatelů vrhat světlo na některé těžko postižitelné otázky naší existence."
Německý literární kritik Marcel Reich-Ranicki prohlásil: "Rozhodnutí Nobelova výboru je rozumné, ale je škoda, že přední autoři severní Ameriky, jako jsou Philip Roth nebo John Updike vyšli znovu naprázdno."
Seifert zůstává osamocen
Jediným českým nositelem nejčestnější literární pocty je Jaroslav Seifert, Nobelovu cenu dostal v roce 1984. Seifert však nebyl jediným z našich spisovatelů, který na ni byl navržen. V devadesátých letech byl opakovaně navrhován Bohumil Hrabal. V posledních letech to je Josef Škvorecký.
Již tři roky po první Nobelově ceně byl v roce 1904 navržen básník a dramatik dr. Emil Frída známý pod uměleckým jménem Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912), pravidelně se tak dělo až do roku 1911. Zajímavé jsou podpisy pod jeho doporučení: Jiří kníže z Lobkowicz, Josef Hlávka, Zikmund Winter a Bohuslav Raýman. Přednost tehdy dostal Francouz Frédéric Mistral, v roce 1905 Henryk Sienkiewicz.
První návrh Josefa Svatopluka Machara (1864 - 1942) s letopočtem 1913 nebyl k uvažování vůbec zařazen, došel totiž uzávěrce 1. února. Posudky z roku následujícího byly však už vzaty v potaz - v prvním válečném roce ale nebyl nikdo vybrán, datum 1915 nese jméno Romaina Rollanda.
Rok nato je navržen Otokar Březina (1868 - 1929), přednost dostal švédský básník Carl G. V. von Hiedenstam. Přesto byl Březina opakovaně "nabízen" v letech 1916 - 1918, 1921, 1925, 1928 a 1929. Angažoval se v tom profesor Arne Novák.
Čtvrtým českým kandidátem byl Alois Jirásek (1851 - 1930), Navrhován byl v letech 1918, 1919, 1921 a 1930. V posledním roce první světové válce nebyla cena udělena, o rok později ji dostal Švýcar Carl F. G. Spitteler.
Snad nejvíce pozornosti poutal náš pátý navrhovaný tvůrce: Karel Čapek (1890 - 1938). Byl nominován sedmkrát v letech 1932 - 38. Švédská akademie dávala přednost jiným, jsou to však zvučná jména: Galsworthy, Bunin, Pirandello, v roce 1935 ale cenu nikdo nedostal.