Článek
"Je to Mekka dokumentárního filmu," ocenil často neformální a rozjařenou atmosféru portugalský osmadevadesátiletý režisér Manoel de Oliveira, který letos převzal ocenění za přínos světovému filmu. V Jihlavě se pozornost věnuje objevným filmům, které nemají tolik nadějí na masový úspěch. Dobře si vedou hlavně sociální komedie a osobní až intimní výpovědi.
Letošní ocenění Česká radost pro nejlepší domácí dokument připadlo snímku Nízký let Jana Šikla, který sbírá staré amatérské záběry a skládá z nich autentické příběhy v cyklu Soukromé století. Tentokrát líčí osud důstojnického pilota z 50. let a snad se dočká i dlouho slibovaného uvedení svých filmů v České televizi. Zvláštní uznání si odnesla Erika Hníková za tragikomickou frašku z jedné furiantské vesnice, kde místní přišli o hospodu, Sejdeme se v Eurocampu, který se hraje v kinech.
Divákům se nejvíce líbila politická groteska Kupředu levá, kupředu pravá, ve které Linda Jablonská ukazuje naivitu a ambice dnešních dvacetiletých komunistů i mladých konzervatistů. Protagonisté filmu dojeli na festival a účastnili se i živé debaty. "Publiku můžeme v tom filmu připadat směšní, ale snad lidé pochopí, že jsme si chtěli i sami ze sebe udělat trochu srandu," kroutil se a vymlouval například konzervativec Marek Németh.
Zástupci Komunistického svazu mládeže chtějí ve své víře a boji za komunistickou budoucnost pokračovat, ale už bez formálního sdružení, protože jejich organizace byla nedávno zakázána.
Novou kategorii Dobré dílo rozhodoval jediný porotce a zároveň indonéský undergroundový filmař Khavn de la Cruz. Ten v Jihlavě proslul prohlášením, že vše, co potřebujete k natáčení filmu, se naučíte za deset vteřin, a že své filmy nepovažuje ani za "své", ani za "filmy". K ocenění vybral bosenský snímek Úplně osobní Nedžada Begoviče. Sekci Mezi moři vyhrál netradiční a problematický film Celý den spolu Poláka Marcina Koszanku, který se snažil zachytit svou zkušenost s poznáváním Japonska, když natáčel groteskní pokusy o porozumění s japonskou paní domácí.