Článek
Ještě lepší než Hrdý Budžes!, pochválí, kdo má divadlo rád. Až na ajsmasky několika kritických misomusů mnohé naznačil nekonečný potlesk. A Bára Hrzánová, Helenka Součková z Budžese: Přišla po premiéře obejmout Jana Bornu, který v nekonečném zápase s vlastní nemocí dokáže rozdávat nádhernou pohodu a kumšt.
Být tady pro lidi
Zestárla Helenka v Oněginovi. Vždyť v roce 1983 bude maturovat! Její spolužáci vedou marný zápas s nadčasovými týpky v profesorském sboru. Na generálce se letošní maturanti dušovali, že zeměpisářka Klepáčová (Klára Oltová) nebo ředitel Bauch (Miroslav Hanuš), to jsou přece jejich třídní Zakyslá a říďa Abdomen.
Normalizační příběhy, které se ve filmových, ale i v divadelních reflexích proměňují v selanku, nemiluji. Ta doba byla příliš všivá: Když to někdo u nás připomene vážně (Kohout, Kratochvil, Stránský, Vaculík, Beneš...), hned se kdekdo dotčeně naježí.
Divadlo v Dlouhé, to je jiný případ. Bornovskou linii jeho tvorby (Jak jsem se ztratil, Kabarety Vian-Cami, Prévert-Bulis atd.) zdobí hravost, lehkost, pohoda (pozor, to není selanka), parodičnost, zpěvnost. A to všechno se mění v sumu scénické poezie. Přitom hříchy se neodpouštějí. Jenom je čas proměňuje v pospolitou úsměvnost.
Lenka Veliká (Součková), Ivana Lokajová (Molová), Martin Veliký (Antoša), Jan Vondráček (Havlíček), Pavel Tesař (Kaplan) a další studenti, kantoři, rodičové (z nich vynikají Iva Klestilová (Součková starší), Arnošt Goldflam (její exmanžel Freistein kdesi za kopečky), ale i všichni ostatní - to je hold vyznání umět si hrát a být tady pro lidi.
Playback nepoužíváme
A ty písničky! V nedokonalosti dokonalé, výhradně na živo, od úsměvných imitací Jany Kratochvílové (Oltová) nebo Ivana Mládka (Martin Matejka) až po nesentimentální, křehkou krásu třeba lidové koledy (Den přeslavný). Pravím - především k chvále Jana Borny - Divadlo v Dlouhé stvořilo další dlouhověký kousek. A pak že byl Oněgin jenom Rusák!
Divadlo v Dlouhé – Irena Dousková: Oněgin byl Rusák. Režie a spolupráce na scénáři Jan Borna, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Petra Goldflamová Štětinová, hudba, aranžmá, hudební nastudování a výroba zvuků a ruchů Milan Potoček, režijní spolupráce Jan Vondráček. Česká premiéra 19. ledna 2008.