Jednou za rok. Divokou Šárkou se nesly tóny Smetanova Tajemství

„Z toho, že hrajeme Tajemství, máme hroznou radost, protože už jednou jsme jej chtěli uvádět, ale z provozních důvodů to nešlo,“ řekla Novinkám režisérka představení Renée Nachtigallová.

Hudebně se podle ní jedná o nejnáročnější operu, odborníci tvrdí, že jde o nejpovedenější Smetanův kus.

Divadlo v Šárce vzniklo na popud dramaturga Jaroslava Kvapila, podnikatele Antonína Fencla a sólisty opery Národního divadla Emila Pollerta v roce 1913. V roce 1922 byl projekt pozastaven z finančních důvodů. Publiku se během let představili věhlasní umělci tehdejší doby, Ema Destinnová, Vlasta Burian, hrály se činohry, operety. Hlediště tenkrát pojalo 18 tisíc návštěvníků.

Nachtigallová s kolegyní Janou Divišovou tradici obnovily v roce 2005. „Hrát pod širým nebem je trochu náročnější než v kamenném divadle, ale dává to větší pocit umělecké svobody,“ míní Nachtigallová.

Herci hrají na trávě, muzikanti sedí na pódiu, protože musí mít pevnou půdu pod nohama. „Všichni si musejí dávat pozor, kam přijdou, kam dojdou,“ upozornila Divišová.

Hudební zážitek umocňuje několik mikrofonů, které zpočátku chyběly. Elektrika ale chybí, proto se hraje odpoledne. „Teď je to totiž dvakrát tak velké,“ vysvětlila Nachtigallová s tím, že na představení chodí kolem osmi deseti tisíc diváků. Sedí mezi stromy, které za léta vyrostly, na dekách, které si donesou.

„Představení chystáme od února, zkoušíme v divadle, Šárku nám půjčí jen na čtyři dny,“ poznamenala. Podle Divišové se vše daří, neboť se na představení pod širým nebem podílí skvělá parta. Jde o jedinou akci, která se v přírodní rezervaci odehrává.

V hlavní ženské roli Blaženky vystoupila operní diva Jana Sibera, jež v přírodním amfiteátru hrála po devatenácté a je tak jednou z mála sólistů, kteří ani jednou nevynechali. „Mám z toho velkou radost. Pokaždé se sem těším,“ usmívala se.

„Přiznávám, že je sice náročnější pobíhat po louce v podpatcích a dělat, jako že to je úplně normální, a druhý den po Šárce jsem úplně jak zbitá, ale odezva od lidí i atmosféra stojí opravdu za to,“ těší ji. „Blaženka je zamilovaná do Vítka, tajná láska, která nakonec vyjde najevo, a naštěstí je jí přáno. Dobře to dopadne, nikdo v téhle opeře neumře, myslím, že v dnešní době takové představení potřebujeme,“ krátce představila děj.

„Letošní představení se nese ve znamení tří čísel. „200, 111 a 19. První představuje výročí narození Smetany, druhé dobu od prvního veřejného představení pod širým nebem a třetí značí, kdy byla představení obnovena,“ doplnil radní Prahy 6 Jan Lacina (STAN).

„Tolik let se sem chystám, ale nevěděla jsem, že je tak dramatické se sem dostat,“ smála se jedna z divaček, které dal zabrat pochod od stanice metra Veleslavín. „Chudáci herci, budou hrát na slunci,“ litovala ansámbl, zatímco ona si hověla ve stínu vzrostlých stromů. „Jsou zvyklí,“ poznamenal její soused.

Právě z počasí mají organizátoři největší nervy. „Vedro vadí, ale většinou to zjistíme až po představení,“ smála se Nachtigallová. „Zmokli jsme jednou. Dona Giovanniho jsme hráli do půlky, potom se nad námi srazily dvě bouřky,“ zavzpomínala Divišová na událost krátce před covidem. Dámy už mastí svaly na příští rok. Co budou hrát, vědí, ale neprozradí.