Jeden svět nestačí, ale v těch paralelních se můžeme ztratit

Prolínání světů, vytváření paralelních životů a koexistence několika totožných osob v těchto totožně probíhajících mikrokosmech, to není nic nového. Zabývá se jimi už od nepaměti magie.

Jedna z jejích teorií totiž tvrdí, že každý člověk má dvě těla, jedno fyzické a druhé astrální. Je jakýmsi nehmotným dvojníkem, pro kterého běžný časoprostor neexistuje. Freeman teorii literárně rozvíjí. Pohrává si s touto myšlenkou a vysvětluje ji na překvapivě vystavěném ději.

Ten začíná nenápadně, až banálně. Hlavní hrdina Dylan Moran má na cestě domů automobilovou nehodu. Vůz, ve kterém jede s manželkou, spadne do rozvodněné řeky, řidič se tak tak zachrání, ovšem v případě ženy už to nedokáže a má výčitky.

Podstupuje psychologickou terapii a díky alternativní léčbě se dostává k teorii, že každý jedinec svou každodenní volbou vytváří nekonečné množství dalších paralelních existencí, ve kterých ovšem získává různé role. Spokojeného manžela, žárlivce, ale i masového vraha. Za všechny cítí určitou odpovědnost, ale není schopen činy dalších person ovlivnit, natož je zastavit.

Spisovatel je už zkušený literární rutinér, vede děj s jistotou, neuhýbá od hlavní linie, netříští ho, naopak je schopen jej vykonstruovat tak, aby nás nenásilně dovedl k pointě, byť by byla jakkoli překvapivá. A možná i těžko uvěřitelná. Ovšem v jeho podání nám přijde logicky vystavěná.

Pro českého čtenáře přichází ještě jeden nečekaný detail, hlavní hrdina jde v jednom okamžiku v Chicagu kolem Českého národního hřbitova. V tomto městě, jak známo, byl totiž český živel velmi výrazný.

Dalším originálním literárním postupem je využití slavného plátna Noční ptáci od Edwarda Hoppera, do nějž se dá vstupovat a jímž lze procházet jako bránou na druhou stranu.

Dvojník je knihou, po jejímž přečtení čtenář nemůže ignorovat otázku, jestli je možné se vyskytovat i v jiných dimenzích. A pokud ano, tak jestli za činy v nich můžeme přijmout vinu.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: