Je třeba zabít Sekala uvádí zlínské divadlo

V české premiéře ho na scénu Městského divadla Zlín uvedl Petr Veselý. Jako by baladické téma individualizovaného hrdinství, vynutitelnosti pomsty a vůle zůstat svobodným v pokřivené době a v komunitě, ve které se tradice devatenáctého století definitivně utápí v moři nastupujících totalit věku dvacátého, sklenulo dramaturgický oblouk až k antické tragédii: od pozoruhodné Františákovy Maryši, imobilní kritikou trestuhodně nedoceněného Pitínského Roku na vsi ve Zlíně, a od stejně tak opomenuté Rychlíkovy Gazdiny roby v Brně.

Není to jen tím, že se venkovským tématům na Moravě daří. Vždyť právě Je třeba zabít Sekala nabízí ingredience univerzálnější. Předznamenává před závorku, obepínající neuvěřitelně drsné a rozporuplné osudy, zhoubnost předsudků, jež ústí do ideologických pastí rozsévajících nenávist, hoře a konec člověčenství.

Františákova adaptace a Veselého nastudování vychází z možností divadla. Nemůže napodobit věrohodnost filmového obrazu, je ale bohatší o stylizaci, ornamenty a symboly, v nichž je s filmem společný jen sedlácký chór - dvanáct morálně padlých apoštolů. Kovář Jura Baran (Radovan Král) zastupuje neútrpné vykupitelství oběti.

Ve shodě s dávnou esejí Milana Kundery o pramenech moravského folklóru (in Žert) postavili choreografii – od barbarských rituálů až k jejich verbuňskému vyústění Pod šable – Hana Geržová a Petr Nůsek; s dráždivými hudebními výzvami Mikiho Jelínka.

Využil k rytmizaci napětí v příběhu i dupání a bušení do bubnů lidských těl. Mimořádně ďábelskou postavou je Ivan Sekal v znamenitě expresívním, promyšleném hereckém projevu Zdeňka Juliny. Parchant bez morálky.

Vždy na straně zla, jehož síla je v tom, že postrádá cit. Proti tomu se postaví i zprvu bezradný, avšak hluboce lidský Páter Flórá Luďka Randára. V dějinné řadě dozajista oběť příští…

Bude Veselého opus další inscenací, která zpochybní chabé povědomí a hierarchizaci skutečných kvalit současného divadla poměřovaného jen Cenami Alfreda Radoka?! Do Prahy se složitá konstrukce scény Milana Popelky s rampou a točnou nevejde.