Jazzové špičky míří do Prahy. Kromě Marsalise vystoupí i Lovano s Crispellovou a Holland

Nositel tří cen Grammy Branford Marsalis patří k nejlepším současným saxofonistům – má široký záběr sahající od mainstreamového jazzu až po experimenty s hip hopem a vážnou hudbu. V Praze se představí se svým kvartetem, kterým navazuje na tradici výjimečných jazzových comb ze šedesátých let.

Hned dvě velké hvězdy nabídne Trio Tapestry, které vystoupí 5. listopadu. Vede je další skvělý jazzový saxofonista a flétnista Joe Lovano, který se prosazoval od osmdesátých let.

Po angažmá u Woodyho Hermana a Mela Lewise začal spolupracovat s kytaristy Johnem Scofieldem a Billem Frisellem, kdy ukázal ohromný cit pro náladu skladeb. S druhým hrál v triu citlivého bubeníka Paula Motiana, který ho přiblížil komornímu lyrickému jazzu.

Trio Tapestry s bubeníkem Carmenem Castaldim a Marilyn Crispellovou založil Lovano na konci minulé dekády a vydal s ním už tři alba u mnichovské značky ECM, zaměřené na komorní kontemplativně laděné nahrávky. Poslední je loňská třetí deska Our Daily Bread.

I když je Lovano leaderem tria, pianistka Marilyn Crispellová je neméně slavná, ne-li slavnější. V sólových improvizacích zpočátku ovlivněných Cecilem Taylorem ukazuje svou divokost a schopnost pracovat se složitými harmoniemi. Dokáže však hrát velmi úsporně a citlivě, což prokázala už v osmdesátých letech, kdy byla členkou kvartetu jednoho z největších průkopníků improvizované hudby – saxofonisty Anthonyho Braxtona, s nímž se v roce 1984 představila i v Praze na XV. Mezinárodním jazzovém festivalu.

Od té doby Crispellová nahrála desítky alb, mimo jiné s pianistkou Irene Schweizerovou, bubeníkem Gerrym Hemingwayem, který s ní hrál i v triu, jehož dalším členem byl basista Reggie Workman.

Doprovázela i freejazzového saxofonistu Steva Lacyho a hrála i s Paulem Motinanem, s nímž nahrávala pro ECM.

Crosscurrents Trio, které se představí v Praze 18. listopadu, založil tablista Zakir Hussain, který hrál s Johnem Laughlinem v Shakti, ale také s Georgem Harrisonem. Jeho členem je fenomenální basista Dave Holland, který hrál s Milesem Davisem v letech 1968 až 1970, v době, kdy se Davis začal věnovat jazzrocku. Objevil se na průlomových albech In a Silent Way a Bitches Brew i na funkově laděném Live Evil.

Hrával však i s dalšími významnými představiteli elektrického jazzu Herbiem Hancockem a Chickem Coreou nebo freejazzovým saxofonistou z newyorské loft scény Samem Riversem, trumpetistou Kennym Wheelerem a Joem Lovanem. V letech 1971 až 1976 doprovázel Anthonyho Braxtona.

Se svými kvartety a kvintetem i big bandem natočil dvě desítky sólových alb včetně známé Conference of Birds. Půlku z nich nahrál pro ECM. Jsou mezi nimi i nahrávky pro sólový kontrabas nebo sólové cello.

Chris Potter hrál kromě Hollana i s Johnem Patituccim, Paulem Motianem a Patem Methenym.