Článek
Svým výkonem s úžasně jemným tónem a bravurní technikou nadchla publikum a přidala ještě Bachovu Sarabandu. Orchestr pak přednesl Dvořákovu Osmou symfonii G dur, v níž Järvi prokázal svou hlubokou spjatost s českou hudbou, o které se zmínil před koncertem na setkání s novináři, i když tempově byla rychlejší, než je u nás zvykem. Nadšenému publiku zcela zaplněného sálu přidali ještě Brahmsův Uherský tanec č. 6.
Úspěšný ročník
Letošní ročník byl úspěšný umělecky i návštěvností - podle organizátorů byl z 90 procent vyprodán, což je jen o tři procenta horší než loni. Kladem byla dramaturgická šíře, v níž se projevil i Rok české hudby s bohatým zastoupením domácí klasiky i soudobé české hudby.
Z orchestrů pochvalme především americké San Francisco Symphony v prologu festivalu, Vídeňské filharmoniky s programem z děl Richarda Strausse, Českou filharmonii se zahajovacím koncertem s Jiřím Bělohlávkem, orchestry z Bamberku, Katovic a Kremeratu Baltiku. Neztratily se ani naše další orchestry - rozhlasový či FOK, jenž v nové řadě Debuty představil Pavla Trojana jako dirigenta.
V čele sólových výkonů stáli houslisté, především rezidenční umělkyně festivalu Julia Fischerová, dále Hilary Hahnová, skvělý soudobý program přednesl Gidon Kremer. Mezi klavíristy byl největší zájem o Lang Langa, ale připomeňme i Nora Andsnese a velký objev letošního ročníku Rusa Daniila Trifonova. Událostí byla česká premiéra Pendereckého hornového koncertu, v němž zazářila mladá Kateřina Javůrková.
Letošní festival měl i silné zastoupení mezi pěvci a recitály Adama Plachetky či Simony Houdy Šaturové prokázaly, že i doma máme vynikající pěvce. Stále silnější festivalové zastoupení mají soubory staré hudby a mezi nimi letošním vrcholem byli Les Arts Florissants s večerem Monteverdiho. Škoda, že jediná letošní ztráta - odřeknutí kontratenora Andrease Scholla a jeho souboru - postihla jeden z nejočekávanějších večerů.
V komorních koncertech výborným nápadem bylo zorganizování Víkendu české komorní hudby s mnoha našimi soubory. A tak jediným diskutabilním bodem letošního ročníku bylo menší zastoupení lehčích žánrů a moderního jazzu, nepovedl se ani příliš koncert kabaretních písní v Národním technickém muzeu. V jazzu nejvíce zaujal FOK s Vladimírem Válkem a Ježkovým klavírním koncertem.
O tom, že máme mladé talenty, svědčila letošní soutěž fagotistů - Jan Hudeček zvítězil. Mezi hobojisty se do finále naši kandidáti nedostali.
Organizátoři festivalu určitě i tak mají dost námětů k přemýšlení, neboť příští ročník je jubilejní sedmdesátý a očekávání je veliké. Na některé již zavedené inovace není jednoznačně kladný názor (nová grafická podoba festivalu).
Začíná se i trochu projevovat, že po odchodu Antonína Matznera hledá festival zkušeného dramaturga, dochází také ke generační výměně v řadě funkcí. Jisté je zatím to, že příští ročník zahájí poprvé v historii německý orchestr - Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku, závěrečný bude patřit Královskému filharmonickému orchestru Liverpool.