Článek
Když smutek, pak instrumentální poklid, když například hříčka Pochod Eskymáků, potom dělají minimalistickému textu společnost dechy, buben, heligonka i sbor. Muziky není moc, tahle deska spíš vypráví.
Nohavica také komentuje, sní a zlehčuje.Získal jistotu ve vokálním přednesu, dokázal se stylově uvolnit a uspěl i pro schopnost zdůraznit slovo či obrat tam, kde je to třeba. Jsou to postřehnutelné okamžiky, které zajistily, že jeho zpěv není "rovný".
Převažují chmury
Některé chvíle Nohavicova Babylonu jsou velmi trýznivé pro svou hořkost. V titulní písničce i v Masopustu a Mařence (věnované Karlu Krylovi) zpívá o osamění, ztrátě iluzí a půdy pod nohama. Nejistá láska je tématem písní Sestřičko ze špitálu, Ženy či Krupobití.
"Napsal jsem si píseň / Sloku refrén sloku / Tak to dělám / Už třicet pět roků," zpívá písničkář Jarek Nohavica v šansonu Nic moc. Choulí se tak trochu zbytečně v koutě v době, kdy je patnáct let po vydání svého prvního alba Darmoděj schopen samotinký s kytarou či heligonkou rozjásat deset tisíc diváků třeba na striktně rockovém festivalu Noc plná hvězd v Třinci.
Sebevědomím ale neoplývá ani písnička Dlouhá tenká struna, doprovázená pouze klavírem. Nohavica v ní odkrývá velmi nejisté nitro, pod křehkou slupkou úspěšného umělce odtajňuje pochybnosti a tíseň. Možná je to klíčová skladba desky, vyzařuje zvláštní smutek. Takový, který by se mávnutím kouzelného proutku mohl proměnit ve štěstí. Smutek vítěze.
Drobné oživění přináší Milionář
Potřebné odlehčení, to aby posluchač nepodlehl vyčnívající Nohavicově skepsi, je v ostravském nářečí zazpívaný Milionář o cestě "Franty Šišky z Dolni Lomne" do stejnojmenného televizního pořadu. Velmi vtipný moment desky, pro posluchače elegantní vzpomínka na dobu, kdy pořad ještě uváděl moderátor Čech a Nově vládl Železný.
Cit pro slova
Slova v textech plynou líně, ovšem nezadrhávají. Nohavica má úžasný cit pro jazyk, je to básník s darem nalézt pointu i nejhlubší smysl toho, proč zpívá. Má před posluchačem obrovský náskok, ovšem vlídně jej zve dál a dává mu spoustu času na to, aby jeho vize a strasti přijal.
Babylon je velmi chmurné album. Je také završením zpěvákovy dosavadní dráhy, přiznávkou, že každý její moment byl střípkem do mozaiky. Přes krátkou stopáž není pochyb o tom, že jí je právě nová deska.
Netřeba se za nic omlouvat, věci se dějí, jak mají, pane Nohavico.
Nohavicův Babylon slov
Ukázky z textů z nového alba Jaromíra Nohavici
Mařenka: Odlétli ptáci, odplula loď, ty kdo jsi bez viny, kamenem hoď, pravda a láska to pro nás není, a kdo se ohlédne, ten zkamení...
Babylon: Úsměv na červeno, tváře na bílo, jako dítě, které mámě se ztratilo, jako ptáče, které vypadlo z hnízda, mávnu křídly a uletím všem...
Na dvoře divadla: Já sedím na klandru, a ty na sudu, a každý hercem je svýho osudu, nechceme angažmá, čtvrtletní prémie, křísíme Hamleta, který nás přežije...
Ženy: Až mě zítra najdete mrtvého, přikryjte mě Cicciolinou, zatančete něco skočného, zahrňte mě horkou hlínou...
Dlouhá tenká struna: Jako břímě které nechci, a dál nesu bez úspěchu, jako ptáci ach tak lehcí, lehčí člověčího dechu, jako první nadechnutí, jako poslední probuzení, jako noc jež mlčet nutí, jako láska které není...
Jaromír Nohavica: Babylon, Sony Music/Bonton, 38:16