Článek
Obdivovatelé Járy Cimrmana záhy zjistili, že mistr nebyl jen vynálezcem, matematikem, fyzikem, hudebníkem, cestovatelem a vlastencem, ale také autorem divadelních her. Tak vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, jehož první představení, premiéra divadelní hry Akt, se konalo 4. října 1967.
Jméno Jára Cimrman v rozhlase zaznělo již 16. září 1966 ve vinárně U Pavouka, tehdy to ale ještě byl řidič parního válce, který v nafukovací hale vinárny vystavoval své naivní sochy. Exponáty tvořily předměty, které přejel svým válcem.
U Cimrmanova zrodu stáli scenáristé a spisovatelé Jiří Šebánek (ten se později po neshodách s částí souboru osamostatnil) a Zdeněk Svěrák a jazzman Karel Velebný. Objevitelem Cimrmanova odkazu se stal doktor Evžen Hedvábný (Karel Velebný), který ve zdi své chalupy v Jizerských horách nalezl kovanou truhlu. Bohužel si však na její otevření pozval svého přítele pyrotechnika Šťáhlavského. Tak byla v jednom okamžiku objevena a zároveň zničena rukopisná pozůstalost tajemného génia.
Anglická verze Cimrmana
Jako hlavní předobrazy slavné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera, profesora, amatérského filozofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského či cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla.
Samotné divadlo dosáhlo obrovského diváckého úspěchu, jeho hry se staly notoricky známé a řada citátů z nich zlidověla. Čistě pánské obsazení hereckého souboru, které musí zvládnout i výrazné ženské role, uvedlo na jeviště celkem patnáct her, z nichž ani jedna nezmizela z repertoáru.
Jaroslav Weigel, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka a Jan Hraběta v divadelní šatně před představením Vyšetřování ztráty třídní knihy. V červnu to bude šest let, co zemřel jejich kolega Ladislav Smoljak.
Historicky prvním představením divadla bylo uvedení hry Akt v sále Malostranské besedy v Praze. Vstupné na neznámý soubor bylo patnáct korun a herci měli takovou trému, že si museli vzít léky na uklidnění. První část představení autoři nouzově vyplnili odborným pojednáním o životních osudech Járy Cimrmana a nečekaný úspěch semináře předznamenal budoucí podobu divadla. Diváckou přízeň „vyvažovala” nepřízeň komunistického režimu, jehož cenzoři mnohdy zasahovali do textů, a divadlo dokonce jeden čas nesmělo hrát v Praze. Dlouho muselo hledat svoji mateřskou scénu.
Nedobrovolné putování po nejrůznějších pražských scénách a kulturních klubech (začínalo v Malostranské besedě) cimrmani ukončili v roce 1992 na Žižkově v divadle T. G. Masaryka. Jeden velikán českých dějin nakonec musel ustoupit druhému a žižkovská scéna od listopadu 1996 nese jméno Járy Cimrmana.