Jana z vůle lidu na papežském stolci v Městském divadle Brno

Po zdařilé letní produkci se teprve v Brně Papežka z časů kolem cyrilometodějské mise u nás, tedy z poloviny 9. století, dočkala skutečně profesionálních parametrů. Novináři a recenzenti, kteří muzikál v Německu navštívili – ještě s nezapomenutelnou duší divadla Lucií Broučkovou – mohou nyní doložit domácí závistí stále občas zpochybňovanou evropskou úroveň Mošovy scény.

Známá fakta potvrzují reálný půdorys legendy. Ještě například Jan Hus při obhajobě před kostnickým koncilem dokládal Kristovu jedinečnost v čele církve a nepotřebnost papeže jako jeho zástupce na zemi otázkou: „Cožpak snad nebyla církev bez hlavy a vůdce, když po dva roky a pět měsíců byla papežem žena jménem Jana?“

Nikdo nenapadl tento Husův výrok jako kacířský, píše mimo jiné Jan Latzka v obšírném pojednání v programu k inscenaci. Na úspěchu premiér, při srovnání s ostatní českou, zejména pražskou muzikálovou záplavou podprůměru, se podílí Mošův tým, především francouzská choreografka Julia Pouletová, přinášející na Moravu nové, dynamické, pohybově náročně prvky pro sólisty i company.

Scénografie Christopha Weyerse stvořila dva rozdílné světy: pohanství ještě nezbavené germánské území severně od Alp se strohostí klášterních interiérů a barevný lesk Říma a císařského dvora odkazující na slávu zaniklé Západořímské říše. Ruku v ruce s ním vystihla prostředí také osvědčená kostymérka Andrea Kučerová.

U nás často nedostižnými jeví se herecké výkony Brňanů: především v titulní roli alternující Svetlana Slováková a Hana Holišová nebo v postavě padoušského kardinála Anastasia excelující Aleš Slanina (a Radek Novotný). V lyrických polohách Janina milence Gerolda se skví Robert Jícha (a Petr Gazdík). Figurkou jako vystřiženou z pozdějších satirických karikatur je Jan Mazák v roli papeže Sergiuse.

Nové muzikály se hledají po vyčerpání světové produkce těžko – aspoň ty, na které si u nás Brňané mohou troufnout. Papežka je ovšem světlou výjimkou a má zaděláno na velký divácký úspěch.