Článek
Předchozí dvě desky byly dost invenční a kritika je převážně chválila. Janin partner a producent Eddie Stevens proto navrhl remixy.
„Byl to právě Eddie, kdo tento projekt chtěl posunout ještě někam dál. V období, kdy dokončoval album Hairless Toys s Róisín Murphy, spolu často mluvili o remixech. Zároveň nám lidé začali posílat první remixy úplně spontánně a stále častěji se hlásili fanoušci, že by je takové album zajímalo. Objevili jsme například článek v prestižním hudebním magazínu The Wire o Jonášovi Gruskovi a jeho slovenském hudebním vydavatelství LOM a začali jsme tak hledat lidi, kteří by do celého projektu mohli přinést něco originálního a svěžího,” řekla zpěvačka.
Tak vznikl mezinárodní projekt, na kterém se podíleli umělci z Ukrajiny, Makedonie, Velké Británie, Polska, Česka, Slovenska, Srbska i Mexika. Bylo mezi nimi i několik žen, což Janu potěšilo. Na album se vešlo celkem dvanáct tracků.
„Stálo to několik měsíců usilovné práce a stovky e-mailů, než tento projekt spatřil světlo světa. Vzniklo vlastně úplně nové a velmi pestré album, jehož tvůrci jsou samotní dýdžejové. Měli naprosto volnou ruku, z obou alb si mohli vybrat jakoukoli skladbu, která je nejvíc oslovila, a vdechnout jí vlastní vidění a 'slyšení' světa,” dodala.
Deska nemá moc komerční charakter. Tvůrci se domnívají, že může díky originalitě uspět více v zahraničí než u nás.