Jana Infeldová a Jan Vávra: Rádi okysličujeme českou scénu

Napsali například úspěšnou skladbu Za 100 let, kterou loni nazpívalo několik českých zpěváků u příležitosti oslav sto let republiky a jež má na YouTubu již více než sedm milionů zhlédnutí. Oba se v posledních měsících podílejí na takzvaném co-writingu a o jejich skladby je u nás i v zahraničí zájem.

Vávra: Vychází z termínu songwriting, což je tvůrčí disciplína, pro kterou v češtině neexistuje ekvivalent. Když v zahraničí někdo řekne, že je songwriter, všichni vědí, co to znamená. Není to písničkář ani skladatel.

Songwriter je ten, kdo ovládá všechny disciplíny potřebné ke vzniku písničky. Při co-writingu se pak spojí více autorů dohromady a skládají písničku. Každý je přitom zaměřený na něco jiného a každý do té spolupráce vkládá to své. Obvykle se začíná skládat ráno a během dne je píseň celá nebo z velké části hotová.

Infeldová: Určitě se v poslední době dostává do popředí, ve světě už je v podstatě standardem. Žijeme totiž v době, která si žádá okamžitou reakci a rychlý i dobrý vznik věcí. V hudbě to umožňuje právě co-writing.

Vávra: Když se podíváte do žebříčků současné pop music, málokterá písnička má jednoho nebo dva autory. Většinou jsou čtyři a více. Když to trochu nadsadím, je co-writing velmi stará disciplína, která vrací zpátky týmového ducha při vzniku skladeb. Je to jako když založíte funkční a skvělou kapelu jen na jeden den.

Infeldová: Nebo se na to můžete podívat jako na velmi kvalitní a jedinečnou manufakturu, kde lidem jde o společný výsledek. V drtivé většině případů se v místnosti sejdou lidé, kteří jsou umělci s vlastní tvorbou, vystupují nebo jsou členy kapel. Při co-writingu každý přináší celku to nejlepší, čeho je schopen. Výsledek vlastně ani nemůže být špatný.

Vávra: Slova o továrnách na hity mohou být pravdivá v momentě, kdy se sejdou autoři, kteří to neberou poctivě a vnímají hudbu jako spotřební zboží či prostředek pro přísun peněz. My se ale ve své praxi většinou setkali s autory, kteří začínají den tak, že se seznámí s ostatními autory, a jejich ambicí je ten den napsat společně tu nejlepší písničku na světě.

Když sedíte doma a pokoušíte se něco složit, často vám chybí právě podpora někoho dalšího a nedonutíte se kvůli tomu k nejlepšímu možnému výkonu.

Infeldová: Když se jeden z týmu takříkajíc zasekne, pomůže někdo jiný, kdo to skrz nový nápad zase rozjede. Proto to jde tak rychle.

Vávra: Úplně náhodou. V jisté fázi jsme na všechny šílené nápady říkali ano, a když jsme v roce 2017 řekli ano na nápad našeho vydavatelství Supraphon vyslat nás na jakýsi songwriting kemp do Maďarska, jeli jsme. Teprve cestou tam jsme si zjišťovali, na co jsme to vlastně kývli. Přiznávám, že jsme se toho zpočátku trochu báli. Byli tam lidé, kteří už s co-writingem zkušenosti měli, zatímco my jsme o tom nevěděli vůbec nic.

Brzy jsme ale zjistili, že to pro nás není nic nepřirozeného. Jako duo už spolu tvoříme docela dlouho, a to, že si někdy v tvůrčích věcech oponujeme a jsme schopni upozadit svá ega kvůli tomu, aby vzniklo něco dobrého, se nám hodilo. Velmi rychle jsme také zjistili, že nemusíme mít žádný mindrák z toho, že jsme z České republiky, a nemusíme se cítit jako outsideři.

Vávra: Nebyl, protože univerzální věci, jakými jsou nápady na písničku, nápady na text a jednoduché a silné melodie, překračují hranice. Dělali jsme prostě to, co jsme uměli.

Infeldová: Jsme především nosiči nápadů, tvůrci konceptů. Vymýšlíme, o čem by měly písně být, jak je vystavět. Jenda je pak v týmu hlavně přes melodie, já jsem textařka.

Infeldová: Máme za sebou díky co-writingu různá dobrodružství. Byli jsme v Maďarsku, ve Španělsku, psát jsme byli i v Londýně, nebo jsme dokonce tvořili písničku on-line. A hlavně jsme uspořádali úplně první songwriting kemp u nás. Konal se u Lipna na podzim roku 2018 a na základě našich nabytých zahraničních zkušeností a kontaktů jsme si mohli dovolit pozvat zajímavé tvůrce a producenty. Zvolili jsme pro jeho konání lokalitu, kde je klid na práci, což všichni ocenili.

Vávra: Z toho, který jsme organizovali u Lipna, byly rovnou dvě písně vybrané do českého národního finále Eurovize. Friend of A Friend od kapely Lake Malawi vyhrála a bude reprezentovat Českou republiku v květnu v Izraeli, kde se závěrečná kola Eurovision Song Contestu konají. Tou druhou byla také skvěle hodnocená skladba True Colors, kterou zpívá Barbora Mochowa.

Další písně se pomalu rozbíhají do světa. Než se písničky ujme nějaký interpret a vydá ji, uplyne často delší čas. V pop music to tak obecně je. Pro české autory je to ale skvělá šance, jak zasáhnout zahraniční publikum.

Vávra: Rozhodli jsme se víc skládat a vystupovat tak z naší stylové škatule.

Infeldová: Naše tvorba mimo Jananas může možná někoho mást. My se ale poté, co jsme absolvovali první kemp, v tvorbě osvobodili a rozhodli se skládat i písně pro jiné. Víme, že chceme psát prostě dobré písničky, a nevyhýbáme se žádným aktivitám.

Když nám tedy přišla nabídka na napsání písničky ke stému výročí vzniku republiky, vzali jsme to jako výzvu s tím, že napíšeme skladbu, jež nebude patetická, naopak bude vtipná a optimistická. Tak vznikla Za 100 let.

Infeldová: Ano, jsme k psaní písniček pro jiné oslovováni čím dál víc.

Vávra: Dáváme teď často dohromady i tvůrčí týmy, v nichž jsou autoři ze zahraničí. Tím rádi okysličujeme českou scénu. Nemáme jeden mustr, který je při skládání stejný pro všechny interprety. Je nám jasné, že to, co potřebuje v písni Tereza Mašková, je jiné než to, co potřebuje nějaký zavedenější interpret, jenž už ušel kus cesty.

Infeldová: Oba máme v tvorbě rádi svobodu a pestrost, a tento způsob práce nám ji přináší. Když teď skládáme písně pro novou desku naší skupiny Jananas, jsme mnohem svobodnější a odvážnější.

Infeldová: V Česku například pro novou desku Lucie Bílé. Píšeme ale také písně do zahraničí. Třeba ve stylu K-popu, tedy korejského popu, pro asijský trh. Ta muzika v sobě má vlivy taneční hudby, popu i hip-hopu a v Asii je to vlastně až životní styl. Je v tom kus totální tvůrčí svobody a šílenosti.

Může se vám hodit na Zboží.cz: