Článek
O jídle na výstavě skoro nic není. Jde naopak o celoživotní bilanci tvůrčí dvojice, která se vzájemně - v manželství i tvorbě - doplňuje už 44 let. „Chápeme význam slova jídlo jinak,“ řekl Švankmajer Právu. „Salvador Dalí kdysi napsal, že krása je buď jedlá, nebo žádná. A o tom to celé je!“ To, co tu Švankmajerovi navařili, sice občas krásné není, ale rozhodně jde o umění stravitelné a poživatelné.
Obludy z pařezů i ulit
Výstava je koncipována jako cesta životem a uměním. Architekt Emil Zavadil proto v hradní Jízdárně vytvořil z paneláže obrovský labyrint a jednotlivá zastavení v něm působí jako místnosti v manýristické kunstkameře císaře Rudolfa II., čili sbírce zvláštností, rarit, dokumentů, přírodních podivuhodností, kýčů i uměleckých pokladů. Co tu najdeme? Bestiáře, Sny, Romány, Rébusy, Alchymii, Hmat, Fetiše, Erotismus, Loutky a Mediumní kresby. Tak zní tématické bloky, které procházíme krok za krokem.
Nejvýrazněji působí sám začátek, kde Švankmajer vystavil originální přírodopisný kabinet zvířat, které se zrodili v jeho nepřekonatelné fantazii. Obludy z pařezů, vajíček, ulit, mušlí, kamenů, kostí, lebek a parohů vypadají jako by je sestavili s vědeckou přesností vědci - paleontologové.
Tyto sochy - objekty uzavřené ve skleněných akváriích doplňují stránky z Švak-meyersova Bilderlexikonu, týkající se zoologie, techniky a geologie. K nápadům stačí málo. Na mapu kontinentu se nalepí oči a z Patagonie a Chile je rázem hlava slona.
Sám autor často mluví v takovém případě o „animaci“, kterou chápe jako schopnost výtvarně oživit mrtvou realitu, což uplatňuje jak ve svých objektech a kolážích, tak také ve filmu. Má v tomto ohledu nápady hodné geniálního malíře Arcimbolda, který jako první v dějinách vytvářel výtvarné kompozice z nejrůznějších věcí a přírodnin.
Milovníci paradoxů
Další silnou částí expozice jsou Švankmajerovy fetiše - předměty, které jsou jako věci prakticky zbytečné, ale v člověku uspokojují touhy a slasti, které jim nic jiného nenahradí. Rafinovaně komponované fantazijní objekty doplňují obrazy Evy Švankmajerové - díla inspirovaná pouťovými plakáty, střeleckými štíty a lidovými malbami na skle.
Nechybí už proslulý Venouš vystupující z vln, superman z emancipačního cyklu, ve kterém malířka přisuzuje mužům opomíjené místo v jinak čistě ženské mytologii. K působivým obrazům na výstavě patří i její cyklus Rébusů.
Oba manželé ve své tvorbě záměrně pracují s posunutím smyslu a významu slov i ikonografie. Činí tak čitelně a prvoplánově, takže dešifrace nápadů není pro diváka nějakou zátěží. Exponáty však přesto pravidelně doprovázejí vysvětlující texty. Chtějí inspirovat, nikoliv poučovat. Jsou chytře napsané a objevné. A surrealisticky provokují ve vztahu ke konzumentům, ke společnosti i k umění.
Výstavní labyrint v Jízdárně Pražského hradu končí loutkovým divadlem. Pimprlata z různých Švankmajerových filmů tu zastupují ráj srdce i lidské vášně a touhy, sny a představy. Ústřední postavou se tu stal malý kašpárek, sedící uprostřed kulis mezi andělem a čertem. Hrdina něžných dětských duší má v tváři škleb a křičí stejně jako Baconovi papežové.
Prostě Švankmajer! Milovník výtvarných paradoxů a spiklenec estetické slasti. Neopakovatelný a nenahraditelný, který touto výstavou bilancuje svoji tvorbu ke svým sedmdesátinám, jež oslaví 4. září, patnáct dní před koncem pražské výstavy.
Eva a Jan Švankmajerovi: Jídlo
Retrospektivní výstava 1958 - 2004. Jízdárna Pražského hradu 4. 6. - 19. 9. 2004, út - ne 10 - 18 hodin.
Od 1. června probíhá v pražském kině Ponrepo kompletnostní přehlídka Švankmajerovy filmové tvorby, kterou připravil Národní filmový archiv (NFA).