Hlavní obsah

Jan Saudek: Nahota nevinná i vulgární, romantická i obscénní

Právo, Peter Kováč
PRAHA

V roce 1998 se fotograf Jan Saudek - uražen přehlížením ze strany tzv. odborné veřejnosti - rozhodl, že v České republice už vystavovat nebude. Naštěstí svoje slovo několikrát porušil, a tak k jeho letošním sedmdesátinám najdeme retrospektivní výstavu přímo na Staroměstském náměstí v centru Prahy. Představuje to nejzajímavější i nejslavnější, co Saudek za půl století svojí práce udělal.

Článek

V šestnácti koloroval svůj první aranžovaný snímek. Často vzpomíná, že rodinný lékař o něm prohlásil, že je to beznadějně špatné, kýčovité a zastaralé. Podobné odsudky pak ve svém životě slyšel mnohokrát, ale navzdory tomu se stal ve světě jedním z nejznámějších českých fotografů. Publikum jeho fotografie prostě zbožňuje.

Tvůrcem na volné noze se stal až v padesáti letech. V roce 1972 našel svoji oprýskanou zeď, kterou proměnil ve fantazijní jeviště pro většinu svých fotografií. Osudem se mu stalo nahé tělo. Nevinné i vulgární, něžné i odpudivé, láskyplné i extravagantní, romantické i obscénní. Tisíce a tisíce amatérů i profesionálů fotilo něco podobného, ale přesto v té záplavě povedených i nepovedených nápadů Saudka najdete bez větších potíží. Objevil si svůj styl. Originální a nezaměnitelný. Anglický historik umění Kenneth Clark v knize The Nude kdysi napsal, že v dějinách umění existuje rozdíl mezi aktem a nahotou. Akt je vznešený a ušlechtilý, zatímco nahota plachá nebo vyzývavá. Saudek akt a nahotu spojuje v jedno. Jeho modelky působí jako Venuše i Lolity, Ciccioliny i Madony. O svojí současné výstavě prohlásil: "Nechci lidi poučovat a trápit je různými ,uměleckými -ismy: chci jim jen říct, že jsou krásní."

Monografie toho nejlepšího ze Saudkovy tvorby

Expozice nabízí na sto padesát fotografií, notoricky známých i dosud nepublikovaných. Je to setkání s velkou invenčností a imaginací. Škoda jen, že výstavní prostory neodpovídají Saudkovu formátu. V těch malých a špatně větratelných místnostech najde divák málo intimity k důvěrnějšímu dialogu. K sedmdesátinám by si Saudek zasloužil výstavu v Mánesu, ve Valdštejnské jízdárně nebo na Pražském hradě.

Možná to je osud. Za svoje jediné domácí ocenění autor považuje, že byl vybrán jako jeden ze sta Čechů do dokumentárního pořadu GEN. Tvrdí: "Je to největší a jediná pocta, jíž se mi kdy v životě u nás doma dostalo, protože panstvo, někdejší i novodobé, na mě vždy kašlalo." I tato retrospektiva mu v tomto ohledu dává za pravdu.

Obdivovatelé Jana Saudka si však v těchto dnech přijdou na své. Nakladatelství Slovart vydalo k výstavě i jubileu výpravnou monografii o jeho celoživotní tvorbě. Možná je to největší a nejrozsáhlejší kniha, jaká byla kdy v Praze publikována o českém fotografovi. Text o Saudkově díle do ní napsala renomovaná specialistka Daniela Mrázková a výběr reprodukcí nabízí to nejlepší, čím autor oslovil domácí i zahraniční publikum.

Best of Jan Saudek

Dům U bílého jednorožce, Staroměstské náměstí, Praha, do 31. března 2006, denně od 10 do 20 hodin, vstupné 150 Kč

Daniela Mrázková: Saudek Jan - fotograf český

Praha 2005, nakladatelství Slovart, 488 stran, doporučená cena 2499 Kč

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám