Článek
Jaký to byl pocit hrát na festivalu, který je připsán vašemu bratrovi Karlovi?
Tuhle práci už dělám šest a půl roku a mohl bych říct, že festival je pro mě jeden jako druhý. Nicméně být na festivalu rockovém je pro mě čest, navíc věnovaném bratrovi. Patřím spíš na folkové přehlídky.
Možná i kvůli slávě vašeho bratra je dosud vaše hudba trochu opomíjena. Mrzí vás to?
Jsem rád, že se noviny alespoň v souvislosti s trutnovským festivalem zmínily, že měl Karel bratra. Zatím na všech akcích, které se děly na jeho počest, byli nejdůležitější lidé jako Jiří Černý a Ivan Magor Jirous a podobně, ale že Kryl měl ségru a bráchu, to nenapsal snad nikdo.
Ruku vám přišel na trutnovské pódium podat bývalý prezident Václav Havel, přitom vy se do něho ve svých vystoupeních často trefujete.
Je hezké, že mi podal ruku. Já mu ji nepodával, on ji přišel podat mně. Ano, bývá terčem mých textů a promluv. Folkaři vždycky byli z těch, kteří pojmenovávali věci pravým jménem. Normální človíček si v jejich textech našel to, co jinde neslyšel.
Mrzí mě, že dnešní folkoví zpěváci spadli do komerce a nechali se jí pohltit. Někdy mám pocit, jako by z nich všechno vyprchalo. Mnozí se věnují jen lásce a podobně. Moc se jich nesnaží říct, že to, co je tu svinské, svinské opravdu je. Když se to nesmělo, zpívali to, teď se to smí a oni to nezpívají. To mě udivuje.
Ale jsou přece výjimky, ne?
Máte pravdu, sem tam se do toho někdo opře. Třeba Jirka Dědeček nebo Vladimír Merta. Jenže většina písničkářů pořád spadá do komerce. Myslím si ale, že doba protestsongů zase přijde.
Mocní se pokusili folkaře umlčet tím, že jim dali trafiky. Ten měl svůj pořad v televizi, jiný měl svou rubriku v novinách a tak dále. Tím jim zatli tipec a zbavili je svobody.
Jak dlouho budete bojovat vy?
Pan Werich říkal, že bitva proti blbosti je náplní života a nesmí se s ní přestat, protože by blbost zaplavila svět. K tomu není co dodat. Ďábel má svou sílu, dokud ho nepojmenujete. Jakmile ho pojmenujete, ztrácí ji.