Článek
Příběh spojený jejími nejznámějšími písněmi vytvořila Uljana Donátová a inscenaci nastudoval Jan Kříž. Je to jeho první režie v Divadle Kalich, kde je znám především jako herec a zpěvák, hvězda muzikálů Robin Hood, Krysař či Horečka sobotní noci. Jako režisér nebo scénograf má ale na svém kontě již několik úspěšných muzikálů v českých divadlech.
Jak vznikla vaše spolupráce na muzikálu Biograf láska?
S producentem Michalem Kocourkem jsme už delší dobu mluvili o tom, že bych v Kalichu mohl i režírovat. Během covidové pauzy mi poslal scénář Biografu láska, abych si ho přečetl, jestli bych do toho měl chuť. V první chvíli mě trochu zaskočila myšlenka, že bych měl právě já režírovat hit muzikál s písněmi Hanky Zagorové, a ještě víc, když jsem si scénář přečetl a zjistil, že jde o spíš ženský muzikál, už co do obsazení. Ale postupně mě to začalo čím dál víc zajímat.
Jan Kříž režíroval muzikál Biograf láska.
Čím vás text zaujal?
Možná se na tom podepsala i tísnivá atmosféra během covidu, ale tím, že z něho, a hlavně z Hančiných písniček vyzařovala pozitivní energie. A také jsem v tom cítil výzvu pokusit se o věc, kterou bych si možná na první pohled asi sám nezvolil, protože je žánrově úplně jiná než to, s čím jsem měl doposud zkušenost. Pak mě napadlo, že je vlastně dobře, když ženský muzikál bude režírovat chlap. I když příběh stojí na třech ženách – přítelkyních, tak jsou tam i mužské postavy, které si zaslouží jisté obhájení.
A také jsem krátce předtím viděl v Hamburku ženský muzikál Pretty Woman, který mě nadchl tím, jak byl skvěle profesionálně udělaný. Tohle všechno sehrálo roli v tom, že jsem nabídku na režii Biografu láska přijal. A dneska jsem za to hrozně rád, protože doba je stále dost depresivní a lidé, včetně mě, touží po troše naděje, kterou jim snad dokážeme dát.
Jaký máte vztah k písním Hany Zagorové? Přece jen jste vyrůstal na trochu jiné hudbě…
Vzhledem ke své rodině jsem vyrůstal především na opeře. Ale doma jsme měli Hančinu desku Cesta ke štěstí, kterou jsem dobře znal, protože pokud se u nás poslouchal pop, pak to byla právě ona. Ostatně Hančino místo v české populární hudbě je takové, že se s ní snad nikdo neminul. A protože její repertoár je žánrově značně široký, tak jeho různé části rezonují snad s každým z nás. Pro mě je zásadní, že jsou to písně s myšlenkou a že mají velký divadelní potenciál. Když se zasadí do situace, pro kterou jsou určené, tak jsou až neskutečně jevištní. Jsou to vlastně krásné dramatické monology.
Elis Ochmanová, Marie Křížová a Michaela Tomešová při zkoušce
A podařilo se je v muzikálu Biograf láska zasadit do správných situací?
Určitě ano a byl to i jeden z důvodů, proč jsem ho chtěl režírovat. Každá ze tří hlavních postav muzikálu zastupuje jinou část Hančina repertoáru, každá z nich má jiný charakter a místo v příběhu. Od lehounkých věcí přes vyloženou romantiku až po filozofické monology, které směřují k vážnějším stránkám života. Ale u Hanky je i tato poloha vždy záhadně prostoupená nadějí. Snažili jsme se s Uljanou i producenty Michalem Kocourkem a Michalem Bělouškem vybrousit scénář tak, aby byl pro každou píseň i postavu co nejvýhodnější. A ten proces trval dva roky.
Účastnila se tohoto procesu i Hana Zagorová?
Na počátku ano. Na jednu stranu jsem se na spolupráci s ní velmi těšil, na druhou jsem ocenil, že nám dala už od začátku velkou důvěru a tvůrčí svobodu. Ujistila se, že víme, co děláme, a pak to nechala na nás. Nikdy by mě nenapadlo, že jí zdraví nedovolí být u tvůrčího procesu až do konce. Moc jsem se těšil na chvíli, kdy ji pozveme a ona nám po zhlédnutí muzikálu řekne, jestli jsme se strefili do její představy. Přiznám se, že jsem celý muzikál studoval tak trochu víc pro ni než pro diváky, a je mi moc líto, že ho už neuvidí.
Bořek Slezáček v jedné z hlavních mužských rolí
Bylo těžké pro mladé interprety zpívat její písničky?
Určitě ano, protože její interpretace byla vždycky naprosto jedinečná. A já jsem nechtěl, abychom ji napodobovali, od toho nás hned na začátku odrazovala ostatně i Hanka, ale abychom se snažili přijít na to, co ji činilo tak jedinečnou, a zároveň se pokusili zůstat sví. I proto je mi líto, že se od ní už nedozvím, jestli se nám to podařilo.
Od chvíle, kdy odešla, mám daleko větší pocit zodpovědnosti za to, jak jsme s jejím odkazem naložili. Její písničky nemůže zpívat každý a také si, na rozdíl od repertoáru jiných zpěváků, na to málokdo troufl. My jsme si od první zkoušky všichni uvědomili, jak silný její repertoár je. A mě po dvou letech, kdy je slyším takřka denně, pořád baví objevovat si v nich další rozměr. Jsem za tuhle nabídku moc vděčný.
Do jaké míry zasáhl odchod Hany Zagorové vás i samotný proces zkoušení?
Velmi. Na začátku jsem vůbec nevěděl, jak se k tomu mám postavit. Ale rychle mi došlo, že jediné, co můžu udělat, je pokračovat ve zkoušení tak, jak nejlépe to umím, a s největší odpovědností a svědomím. A totéž chtít i po hercích. Naší výhodou bylo a je, že sám příběh muzikálu není nijak temný a dramatický, ale nese v sobě pozitivitu a pohodu. Tím se vlastně velice strefil do Hančina repertoáru, který je plný povzbuzení, životního optimismu a naděje. A věřím, že právě tohle vyznění by bylo Hance blízké a že osloví i naše diváky.
