Článek
Její Jan Hus vyšel poprvé v samizdatu v roce 1988 a právě diskuse katolických i evangelických teologů a filozofů o něm, která je součástí tohoto už třetího vydání, je cenným dokladem trvalé aktuálnosti Husovy osobnosti i spisovatelčiny práce.
Se zájmem a porozuměním vykresluje postavy krále Václava IV., arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka, Jeronýma Pražského nebo Štěpána Pálče, rovněž Husova přítele, který se však v roce 1412 vydal cestou poslušnosti rozhodnutí „vyšších“ institucí.
Věrnost myšlence
Jan Hus se však odvolal k instituci nejvyšší, k Ježíši Kristu, navazuje tak na jeho polemiky s izraelskými společenskými autoritami. Kantůrková rovněž překročila hranice své, naší doby, když se soustředila na Husovo myšlení a odmítla ctižádost vnímat ho jako politika.
Ukazuje však, že se nebránil taktickým postupům, a to ani v Kostnici. Když však přišlo na věrnost základní myšlence, neváhal a postavil se třeba všem. Štěpán z Pálče, nejdříve přítel, později nejvýznamnější domácí kritik, ctil zavedený řád. On zůstal věrný poznané pravdě. A toužil, aby se stala pravdou i v životě.
Pozoruhodné je srovnání odkazu sv. Jany z Arku a Jana Husa, které provedl evangelický farář Jan Dus st. (1903-1995). Oba zemřeli jako kacíři, ona se dovolávala hlasů v sobě, které ji řídily, Hus bible.
Janiny vnitřní hlasy umlkly, Husovo dílo však žilo spolu s biblí dál, on se stal reformátorem církve. Ona světicí. Hus, který se nepokořil nejvyšší dobové autoritě, papeži a koncilu, nemůže být svatořečen. Žije však dál právě ve svém duchovním odkazu, který překonává hranice zeměpisné i časové.
Eva Kantůrková: Jan Hus
Vydavatelství Ideál, 460 stran, 380 Kč
