Článek
O účast v národním finále se v aktuálním ročníku ucházelo tři sta písní, z toho šedesát českých, což je dvakrát více než loni, kdy jich bylo třicet. Překvapil vás po loňském šestém místě Mikolase Josefa takový zájem?
Bors: Potěšilo nás to, protože se ukázalo, že naše cesta nejenom s Mikolasem Josefem, ale i ta dlouhodobá, na které jsme nacházeli k soutěži vztah a přistupujeme k ní velmi poctivě, se ukázala jako správná.
Šámal: Za dobu, po kterou má náš tým Eurovizi na starosti, měl zájem o ni vzestupnou tendenci. Letos se ale zvýšil skokově, což je určitě dáno tím, že Mikolas Josef loni z velké části odstranil to, že u nás předtím působila trochu jako sprosté slovo. Po jeho úspěchu si spousta mladých lidí a zpěváků konečně uvědomila, že Eurovision Song Contest je pro českou hudbu šance.
Bors: Vzestupná tendence je ale i v kvalitě písniček. Náš tým jich letos vybral osm, ale kdyby bylo národní finále pro šestnáct skladeb, nebyl by problém je najít. Myslím si, že kdokoli z osmi letošních finalistů má šanci se dostat do finále a uspět tam.
Brali jste při výběru finálových písniček v potaz to, co jste při osobní účasti na minulých Eurovizích vysledovali?
Šámal: To rozhodně, protože je to důležité. Klíčové pro výběr je však na začátku to, s kým můžeme pracovat. Nemůžeme si vybrat libovolně z těch, kteří působí na české scéně, nýbrž z těch, kteří se do soutěže přihlásí. Každý uchazeč má trochu jiný žánrový záběr a my přemýšlíme o tom, jestli daná skladba může na Eurovizi uspět.
Když už někoho vybereme, víme, že patří do některého z pomyslných eurovizních boxů. V posledních letech se také čím dál víc ukazuje, že velmi důležitá je autenticita. Ideální proto je, když si zpěváci píší písně sami anebo jsou ve velmi blízkém uměleckém vztahu s nějakým autorem.
Věřili jste loni, že Mikolas Josef může na Eurovizi uspět?
Bors: Věřili, protože čísla, která začala jeho skladbu po vítězství v národním kole provázet, nás o tom přesvědčovala. V roce 2016 jsme na Eurovizi zažili první český úspěch, když se Gábina Gunčíková dostala do finále. U Mikolase Josefa byly ale výstupy na sociálních sítích a v médiích mnohem nadějnější. Jeho skladba Lie To Me prostě lidi oslovila.
Netušili jsme, kdo bude soutěžit za jiné země, ale věděli jsme, že je to úžasná písnička, která může uspět. A finále Eurovize nám nakonec takovou zpětnou vazbu dalo.
Letošních osm finalistů z národního kola.
Naši zástupci soutěžili i v letech 2007 až 2009. Tehdy ale příliš neuspěli, patřila jim poslední místa, a tak v účasti České republiky následovala pauza až do roku 2015. Co se v České televizi ve vztahu k soutěži za tu dobu změnilo?
Bors: Změnil se tým, který se o soutěž stará, a dostavila se i trpělivost. Mám pocit, že předtím byl Eurovision Song Contest pro Českou televizi tak trochu nechtěné dítě. Náš tým se předtím podílel například na StarDance a jiných velkých show, ovšem Eurovize znamenala mnohem víc. Je to pro nás obrovská škola, nicméně už v roce 2015 jsme na ni s Martou Jandovou a Václavem Noidem Bártou jeli s tím, že chceme uspět. A se stejným odhodláním tam jezdíme každý rok.
Šámal: Všichni lidé z našeho týmu dělají svou práci srdcem. Možná to zní pateticky, ale je to tak. Je to způsob, který může být ve výsledku úspěšný.
Jaká eurovizní show vlastně je?
Bors: Myslím si, že málokdo u nás si dokáže představit monstróznost celé té akce. Všichni jsme věděli, že je to velká show, ale až když jsme ji poznali zevnitř, pochopili jsme její skutečnou velikost. Mohli jsme si do té doby myslet, že jsme u nás skvělí profesionálové, ale když jsme přijeli tam, zjistili jsme, že v podstatě neumíme nic.
A tak jsme se učili a učíme se dál. Často od lidí, kteří jsou o několik generací starší než my, ale chtějí být pořád nejlepší a neustále posunovat laťku toho, jak má televize v celosvětovém měřítku vypadat.
Udělali jsme samozřejmě řadu chyb. Nechali jsme se například lehounce ukolébat úspěchem Gábiny Gunčíkové v roce 2016 a podcenili jsme rok poté účast Martiny Bárty, pokud jde o přístup k prezentaci na pódiu. Dnes mnohem více nasloucháme názorům profesionálů i samotných interpretů. A věřím, že se zlepšujeme.
Je česká hudba v rámci Evropy konkurenceschopná?
Šámal: Loňský rok pro nás byl neskutečně úspěšný. Je to i vzhledem k tomu, že se na Eurovizi traduje, že má-li nějaká země delší pauzu v účasti, a tu jsme měli, musí její tým pak několik let pracovat na tom, aby přesvědčil ostatní, že má co nabídnout.
V minulosti naše písničky ocenily spíše mezinárodní poroty, ne diváci. V případě Mikolase Josefa se ale stal pravý opak, a to je nesmírně cenné. Fanoušci jsou totiž ti, kteří zpěvákově kariéře pomohou nejvíc. Reálně kupují jeho skladby i alba, reálně chodí na jeho koncerty a reálně ho tím pádem jako umělce živí. Příklad Mikolase Josefa jasně ukázal, že česká hudba konkurenceschopná je.
Bors: Konkurenceschopnost je běh na dlouhou trať. Česká televize podporuje domácí hudbu a díky tomu, že zpěváky do soutěže hledáme, víme, že u nás jsou. Tuzemský trh je moc hledat neumí a my si dali za úkol to změnit.
Takové Švédsko má deset milionů obyvatel, stejně jako my. Narozdíl od nás je ale světovým gigantem v produkci mainstreamové hudby a na to konto se mohou tamní zpěváci a kapely realizovat v celoevropském měřítku. Myslím si, že bychom to mohli zvládnout také. Talenty tu jsou, a není jich málo.
Česká republika je připravená na to, aby se se v ní finálová kola Eurovize konala. Podle mě tu jednou vznikne písnička, která soutěž vyhraje a na základě toho se bude akce konat u nás.