Článek
Tato etapa jeho umělecké cesty vyvrcholí 25. února 2023 koncertem v pražském Foru Karlín. Více než polovina vstupenek je už vyprodaná.
Co vás přivedlo k duetu s Michalem Davidem?
Léta letoucí, vlastně odmalička, od filmového Discopříběhu a doby jeho největších hitů, Michala Davida obdivuju a sleduju. Celá má rodina ho miluje. Když jsem pak měl možnost zpívat před lidmi a byl trošičku známější, pomyslel jsem si, že mě možná zaregistroval a já bych toho mohl za pár let využít a zkusit ho oslovit k nazpívání duetu.
Loni se naše cesty propojily díky mému účinkování na vyhlášení ankety Český slavík, kde jsem zpíval v poctě Karlu Gottovi. Bylo s tím spojené natáčení vokálů v Michalově nahrávacím studiu a tam jsme se blíže seznámili a spřátelili. Bylo to hezké a vzájemné. Rozuměli jsme si i v muzice. Pouštěl mi hudbu, na které pracoval, a já mu zase pouštěl své nápady. A tenkrát jsem si řekl, že ho zkusím oslovit.
Udělal jste to hned?
Došlo k tomu o pár týdnů později a on s mým nápadem souhlasil. Jen se to pak dlouho táhlo, protože Michal žije částečně na Tenerife, do toho měl hodně své práce, a já byl také dost vytížený, jelikož jsem točil vlastní písničky a hodně koncertoval.
Společnou skladbu jsme ale nakonec natočili. Je nádherná, jsem na ni hrdý a myslím si, že se dotkne spousty lidí. Je to balada, která posluchače zavede zpátky do osmdesátých let.
Ona je to ale coververze písně Luise Miguela. Proč jste po ní sáhli?
Hodně jsme řešili, jak společnou písničku pojmeme. Potom jsem Michalovi prozradil, že ho mám hodně spojeného se zpěvákem Luisem Miguelem, že je pro mě jeho česká verze.
Miguel má v repertoáru jednu nádhernou baladu, kterou vydal v devadesátých letech, a my se nakonec dohodli, že ji nahrajeme. Dali jsme jí nový kabát, nechali napsat český text a nahráli ji.
Co na připodobnění k Luisi Miguelovi Michal David říkal?
Když si poslechl originál písně, řekl, že se mu moc líbí a že má pocit, že je to tak trochu on, že je to jeho styl. Dodal, že si dokáže představit i to, že tu písničku zpíváme spolu. Neměl s tím žádný problém.
Kdo je autorem českého textu?
Raperka, která si říká SharkaSs. Chtěl jsem, aby ta písnička byla moderní, a k tomu mi připadlo dobré oslovit právě ji.
Mezi Michalem Davidem a vámi je až dvougenerační rozdíl. Vnímal jste nějaké odlišnosti v přístupu k hudbě a tvorbě?
Věděl jsem, že Michal David bude mít k muzice osobitý přístup, takový, na který je zvyklý a který mu léta dobře funguje. Těšil jsem se, že u toho budu moci být. Nahrávat ve studiu s takovou legendou se jen tak někomu nepoštěstí.
Když k tomu pak došlo, bylo to, jako když jsem navštívil divadlo a sledoval nádhernou inscenaci. Byl jsem fascinován, jak při natáčení vnímal každý tón, jak poctivě opravoval drobné intonační nedostatky, které se mu třeba do zpěvu dostaly. Byl precizní a profesionální.
V té písni zpívá kousek romsky, a než ho začal natáčet, ptal se mě, jak má text vyslovovat, aby mu Romové rozuměli. Byl to pro mě obrovský zážitek. Od té doby dělám při nahrávání některé věci jinak, a to díky němu.
Má si tedy vaše zpěvácká generace od zkušených a úspěšných kolegů co vzít?
Každý by si měl z takzvané staré školy vzít to nejlepší a čerpat z ní zkušenosti. Vím, že spousta kolegů z mé generace si myslí, že jen tak přijdou do studia, něco nahrajou a vznikne kvalitní věc. Ono to tak ale není. Práce na písničkách a jejich nahrávání vyžadují preciznost, což představitelé takzvané staré školy dávno vědí.
Letos v dubnu jste vydal duet Jednu malou chvíli nazpívaný s Lucií Bílou. Na YouTube už má téměř pět milionů zhlédnutí, což je úctyhodný počet. Co vás spojilo s ní?
Bylo to podobné jako s Michalem Davidem. Lucii Bílou vnímám jako divu, jako legendu. Kdo je tady v Čechách mezi zpěvačkami více než ona? Když na mou žádost kývla, plakal jsem radostí.
Zpíval jsem před lety v chlapeckém pěvecké m sboru Boni Pueri, který s ní někdy spolupracoval. Za mého působení s ní měl zpívat na vánočním koncertě. Zúčastnil jsem se zkoušek na něj, strašně jsem se těšil, ale protože se od Hradce Králové, kde jsme žili, konal dost daleko, máma mě na něj nepustila. Bála se o mě. A tak se mi zpívat s Lucií Bílou podařilo až nedávno.
Na kontě máte už poměrně dost různých spoluprací. Zpíval jste s Monikou Bagárovou, Markétou Konvičkovou, nedávno s raperem Refewem a dalšími. Jak si vybíráte ty, s nimiž chcete nahrát písničku?
Mám ten dar, že poznám lidem na očích, jestli jsou dobří. Když mi navíc přirostou k srdci, mám touhu vymyslet s nimi něco, na čem ostatní uvidí, že to vzniklo od srdce a není to povrchní ani vykalkulované. Současně si myslím, že když v nějaké pěvecké spolupráci není opravdové pouto, posluchači to poznají.
Takhle jsem to měl s Markétou Konvičkovou, Monikou Bagárovou i dalšími, s nimiž jsem spolupracoval. Jsou v tom srdečnost, přátelství, jsou to výsledky spolupráce lidí, kteří si sedli a více se poznali. Jsem přesvědčen, že jen tak mohou vzniknout nádherné věci.
Řada našich zpěváků v minulosti toužila zazpívat si duet s Karlem Gottem. Také jste chtěl?
Moje mamka teď říká: Zpíval jsi s Michalem Davidem, Lucií Bílou, Hankou Zagorovou, a chybí ti jen Karel Gott. Ale to už tak zůstane.
Ano, i já měl sen zazpívat si s Karlem Gottem, ať už při koncertě na pódiu, nebo s ním nahrát písničku. Bohužel jsem to nestihl. Musím ale přiznat, že byť jsem věděl, že mě Karel Gott zná, měl jsem k němu tak obrovský respekt, že jsem si nedovolil ho oslovit.
S kým ještě byste si chtěl duet zazpívat?
Lucie Bílá a Michal David, to je splněný sen. Myslím si, že je na čase, abych víc pracoval na svých sólových písničkách. Vydal jsem dvě alba a rád bych přidal další. Teď se ale soustředím na singly, a až jich bude dost, dojde i na tu desku.
Připravujete svůj velký koncert v pražském Foru Karlín. Původně se měl konat letos 3. září, ale přeložil jste ho na 25. února příštího roku. Proč?
Na přípravu koncertu jsme s mým týmem měli půl roku. V tom čase ale došlo k vydání duetů s Luckou Bílou a Michalem Davidem a tím pádem se nabízelo, aby byli hosty mého koncertu a ty písně se mnou na pódiu zazpívali.
Jenomže mi dost dlouho trvalo, než jsem je oslovil. No, a když jsem to udělal, řekli mi, že 3. září nemají volno. Já se ale rozhodl učinit všechno pro to, abych je na svém dosud největším koncertu měl. Začal jsem s nimi tedy řešit datum, a nakonec jsme dospěli k tomu, že nejlepší by to bylo 25. února. Díky bohu ten večer mohou přijít i další hosté, které jsem si pozval. Někteří jsou jasní už jen z toho, o čem jsme si povídali, jiní budou překvapení.