Článek
Díky tomu se stal nejprodávanějším britským jazzovým umělcem všech dob. V rychlosti prodeje porážel taková mainstreamová esa, jakými nesporně jsou Radiohead, Pink či Kylie Minogue. Aby toho nebylo málo, deska byla nominovaná na výroční hudební ceny Brit Awards a Jazz Awards.
Čtyřiadvacetiletému mladíčkovi s dětskou tváří začali říkat "Sinatra v teniskách", čímž je jeho pozice definována vcelku přesně. Jako zpěvák, hudebník a ve třech případech i skladatel vychází ze zlaté swingové éry padesátých a šedesátých let a k tomu se pevně přidržuje jazzových motivů.
Nad jeho albem nezůstane hned po prvním poslechu rozum stát, ale rozhodně jím začnete být přitahováni. Vyzařuje bohorovný hudební klid, nadhled starého harcovníka, který je zakódován v každičké skladbě. Připomíná nástup komorní americké pianistky a zpěvačky Norah Jonesové před dvěma lety. Také spadl z nebe.
A dobře se jistí. Na kolekci Twentysomething jsou původní skladby, jazzové i swingové standardy a lehounce pojatá předělávka písně Jimiho Hendrixe Wind Cries Mary. Skvělá společnost. Cullum se přitom ani jednou nerozpálí. Každý moment přijímá a předává s pokorou a profesionálním klidem. Chladu v něm ovšem nehledejte.
Jamie Cullum: Twentysomething
Universal Music, 57:04