Článek
Co přesně to slovo znamená?
Můj táta je Velšan, hrdý Velšan, který mluví velšsky. Anglicky se začal učit až ve dvanácti letech. Já jsem také Velšan. Když jsem si to slovo pro název alba vybral, má sestra, která teď učí na univerzitě v Newcastlu, mi napsala: Ty jsi pojmenoval svou desku hiraeth? Dobře ví, že se Angličané snažili velštinu potlačit, proto to ocenila.
Vysvětlit význam toho slova je dost složité. Má poetický podtext, jsou v něm bolest, melancholie i smutek. Spojuje v sobě hlubokou touhu po domově s nádechem nostalgie. Nemá přesný překlad, ale já ho cítím tak, jako by ten domov ani nebyl skutečný.
Ten pocit ve mně vyvolával chaos kolem brexitu a také odloučení od lidí během pandemie. Jako bych najednou nikam na světě nepatřil a slovo domov mě jenom mátlo.
Jak dlouho jste ve Walesu žil?
Krátce. Když jsme se přestěhovali do Anglie, jezdil jsem tam už jen za dědou. Žil ve městě Llanelli, nedaleko pláže. To sice vypadá romanticky, ale hned vedle byly cínové doly. Nedávno je zavřeli. Děda mluvil jenom velšsky a snažil se mě tu řeč naučit. Moc ale neuspěl. Má sestra a můj bratr hovoří velšsky mnohem lépe než já.
Vaše album je melancholické stejně jako jeho název. Souvisí to se zmíněným steskem po domově?
Souvisí to spíš se steskem po normálním životě. Většina písniček vznikala v době, kdy se do našich životů dostal zmatek. Byly tu brexit, covid, válka na Ukrajině, nebylo možné hrát, a když už to možné bylo, zranil jsem si palec na ruce a musel mu dát čtyři měsíce klidu na vyléčení. V té době jsem si uvědomil, že mi můj obvyklý život moc chybí a že jsem nejspíš na hudbě závislý. Došlo mi také, že jsem v ní, přesněji ve svých písních, vlastně řešil spoustu osobních věcí.
Muzikantský život je pro mě nádherný, obecně ale nemá se skutečným životem nic společného. Každý den jsem na jiném místě, každý den potkávám jiné kamarády, seznamuji se s novými lidmi. Umožňuje mi to utíkat od každodenních starostí, schovávat se před nimi na koncertech a přitom se ještě bavit. Je to úžasné, ale pro většinu lidí to není běžné a možná je to pro ně i nepochopitelné.
Já si na takový život zvykl, ale najednou jsem o něj na skoro tři roky přišel. Musel jsem tedy přemýšlet trochu jinak. A protože jsem hudbu mohl dělat jenom tak, že jsem skládal písně, dělal jsem alespoň to. Atmosféra, ve které jsem se ocitl, se v nich projevila.
Na co jste v těch časech myslel?
Věděl jsem, že hrát a psát písničky budu pořád, protože to dělám celý život. Zároveň jsem si uvědomoval, že to může skončit, a prožíval jsem jakousi vnitřní paniku. Tu jsem ale cítil i loni na podzim, kdy jsem už zase začal hrát.
James Harries
Je rodák z Manchesteru, úspěšný písničkář a skladatel filmové hudby, který dvě desítky let vystupuje s autorským repertoárem na světových pódiích. Koncertuje ve Velké Británii, Evropě, Americe i Asii. Vydal deset alb. Zaznamenal úspěch v českých i evropských rádiích, nasbíral miliony streamů na Spotify. Podílel se na hudbě k filmům Snowboarďáci, Rafťáci, Lidice, Bobule, Přání Ježíškovi, Přání k narozeninám, Blue Shadows a dalším.
Jak to?
V té době se moc neprodávaly vstupenky a já se bál, jestli na mé koncerty vůbec někdo přijde. Předprodeje lístků nebyly moc dobré, ale nakonec se lidé vždycky sešli. Byl to malý zázrak, protože všechno bylo drahé a lidi měli méně peněz. Museli zvažovat, co si koupí, a kultura byla věc, kterou si mnoho z nich přestalo dopřávat.
Slyšel jsem také o jednom promotérovi, který uvažoval o odložení koncertu, dokud se neoteplí, aby nemusel platit tolik za topení.
Změnil jste po tom všem vztah ke svému dosavadnímu způsobu života?
Nevím, nejspíš ne. Byl jsem v Anglii, a když jsem se vrátil, potřeboval jsem být sám. Přestěhoval jsem se do severních Čech na jednu chalupu a v ní začal album nahrávat. Vzal jsem počítač, kytary, mikrofony, využil klavír, který tam byl, a pustil se do práce.
Ty písně jsou velmi osobní…
Ano, jsou. Ale takové to bylo vždycky. Nedávno se mě někdo zeptal, jestli můžu vybrat jednu, kterou jsem nejvíce prožil. Já ale prožil úplně všechny, ty starší i ty, které jsou na nové desce.
Z nového alba je pro mne velmi osobní Stranger To Me. Nechci říct přesně, o čem je, ale vznikla z velmi osobního a krásného momentu. Byla to jedna z prvních písniček pro tuto desku.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Superstition - James Harries [CD], Hiraeth - James Harries [CD]
