Článek
Patnáct herců vtrhne v inscenaci z pera německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga na jeviště Nové scény Národního divadla už tento týden. Dílo 100 songů přinese poetický i postdramatický zážitek. Odkazuje k teroristickému útoku na madridském nádraží v roce 2004.
„Text je od autora rozepsaný tak, že v něm nejsou pevně dané postavy a charaktery. Je tam napsáno, že občas mluví muž, jindy zase žena. Není ani přesně specifikováno, kolik tam má být herců,“ řekl v rozhovoru pro Novinky režisér Štěpán Gajdoš.
Autoři vybrali celkem 15 postav, které během hodiny a půl dlouhého představení takřka neslezou z jeviště. „Pracujeme s tím tak, že se postavy, o kterých se mluví a které se v textu zjevují, prolínají skrze patnáct lidí. V některých momentech se tedy repliky dělí i mezi několik dalších herců,“ dodal Gajdoš.
Jana Preissová o nové roli: Nacházím v ní spoustu podobenství mého života
Režisér by si přál, aby diváci odcházeli z představení s jakýmsi vyrovnáním i přesto, že se v ději řeší velmi závažné téma.
„Myslím si, že představení není depresivní. Text sám o sobě je i velmi pozitivní. Je to hořkosladké,“ vysvětlil.
Mrazivý útok? Týká se už i nás
Po loňských událostech na filozofické fakultě se nás podle tvůrců odkaz díla dotýká mnohem více. Máme v našich poměrech totiž zkušenost s podobně děsivým útokem. Text však autoři vybrali ještě před prosincovým smutným datem.
„Mně tehdy několik lidí ve vedení říkalo, že je to fajn text, ale nás se velmi málo týká,“ řekla v rozhovoru dramaturgyně představení Ilona Smejkalová. „Pak uplynula nějaká doba, stalo se, co se stalo, a já jsem dostala několik SMS, kde mi různí lidé napsali, že teď pro nás text aktuální je,“ dodala.
Prostředí kavárny imituje interiér podniku Café Nona, které se nachází v budově Nové scény Národního divadla jen jedno patro pod jevištěm.
„Paradoxně jsem v tu dobu začala uvažovat, zda je to vůbec správně, že ho uvádíme. Jestli to nebude vypadat, že se na neštěstí přiživujeme nebo hledáme nějakou násilnou aktualizaci. Nakonec jsem si v souvislosti s textem řekla, že divadlo odvádí smrt každou noc, že my můžeme některým lidem vdechnout další život a má pro nás smysl tímto textem vzdát hold lidem, kteří se premiéry nedožili,“ dodala Smejkalová.
Podle režiséra pražská událost proměnila také koncepční řešení hry. „Úplně přímo na tu situaci neodkazujeme, inscenace je ale velmi významně spojená právě s touto událostí,“ vysvětlil režisér Gajdoš.
I s odkazem na prosincovou událost byl vybrán počet herců. „V představení je čtrnáct obětí a jeden člověk, který za to všechno může, tedy dohromady patnáct lidí,“ dodala dramaturgyně. Přesně tolik osob, tedy čtrnáct, zemřelo právě při loňské tragédii.
Diváci by měli přijít s otevřenou hlavou
Na prknech Nové scény se představí třeba Vladislav Beneš, Magdalena Borová, Jan Bidlas, Johana Tesařová nebo David Matásek.
„Osobně považuji účast v tomto projektu za dar. Mohu v této instituci zkoušet s mladou generací talentovaných lidí. To je pro mě dar. Normálně bych se k tomu asi nedostal, asi by těžko Davida oslovili a pozvali ho k nějaké spolupráci,“ pochvaloval si zkoušení David Matásek.
Dodal, že by diváci měli přijít s hlavou otevřenou. Představení je podle něj napsáno formálně složitě a tvůrci se ho snaží zpřehlednit. „Příběh není vyprávěný časově posloupně. Kauzalita je tam hodně narušená tím, že jsou to útržky a lidé si tam vlastně vzpomínají na to, co před smrtí zažili. Proto se to jmenuje 100 songů, to je to, co jim hrálo to ráno v hlavě těsně předtím, než se vypařili,“ řekl.
Padající kelímek z ruky číšnice, zlomový okamžik, kterým představení nejen začíná, ale děj provází po celou dobu.
Herečka Kateřina Winterová podotýká, že žádný muzikál ale diváci čekat nemají. „Je to spíše taková jevištní báseň. U songů je ale dobré si uvědomit text, protože autor je vybral proto, že mají nějaké sdělení. Zastřešují celé dílo. Lidé by měli odejít s tím, že je důležité si uvědomit, že život se má žít teď a tady. Co bude zítra?“ sdělila v rozhovoru pro Novinky.
Na pódiu se předvede kromě hereckého souboru Národního divadla také hostující pětadvacetiletý herec Michal Sikora, který studoval katedru alternativního herectví a je pro něj prý jednodušší opustit situačnost a uvědomit si, že text sám o sobě dokáže odehrát spoustu věcí.
„Díky tomu, že naše scéna kopíruje vzhled kavárny v budově divadla, si divák může najít spojku s prostorem. Byl jsem v kavárně, teď ji vidím a odehrává se v ní děj. Díky tomu si možná dokáže říct, že je jednou z postav, a přijme jiné úhly pohledu na nějakou tragickou událost, která se mohla nebo může stát,“ prozradil Sikora.
Premiéru si představení odbyde 30. a 31. října. Během listopadu pak 100 songů na Nové scéně zazní ještě třikrát.
Za jakou cenu se máme mstít a za jakou odpouštět? Do Národního divadla se vrací Hamlet
