Článek
Podle Hrůši mají obě díla mnoho společného: „Je tu určitá nedopovězenost závěru opery a také její délka, která umožňuje ještě další rozvinutí. I to, že skladby byly komponovány v blízkosti jedna druhé. Glagolská mše umožňuje vstup ženského světlého elementu, jak ve sboru, tak v sólových hlasech.“
A režisér Heřman dodává: „Opeře dominují monology vězňů, kteří spáchali trestný čin kvůli ženě. Janáček zde odkrývá vrstvy mužského srdce, které bez ženy nemůže existovat. Glagolská mše pro mne tyto dva světy opět propojuje a očišťuje.“
Festivalový program nabídne od 2. do 20. listopadu řadu inscenací a koncertů se špičkovými umělci z domova i ze zahraničí. Operu Káťa Kabanová uvede Grand Théâtre de Genève s dirigentem Tomášem Netopilem a pražské Národní divadlo s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem, operu Věc Makropulos soubor Welsh National Opera s dirigentem Tomášem Hanusem, suitu z téže opery zahraje kromě dalších děl koncertně Orchestre de la Suisse Romande.
Z dalších významných uměleckých osobností a těles na festivalu vystoupí i Pavel Haas Quartet, houslista Josef Špaček, klavíristé Ivo Kahánek a Pavel Zeman, violoncellista Tomáš Jamník, pěvci Corinne Winters, Nicky Spence, Tomasz Konieczny či Adam Plachetka. Své inscenace nabídnou i umělecké školy a další soubory.
Festivalem, který je pořádán jako bienále přinášející nový pohled na dílo Leoše Janáčka, prolíná motto Quo vadis?, které vyvrcholí 19. listopadu uvedením stejnojmenného, dnes zapomenutého, ale ve své době uznávaného oratoria polského skladatele Felikse Nowowjeskiho, a to v nastudování orchestru Janáčkovy opery s dirigentem Johnem Fiorem. Janáček Nowowjeskiho velmi obdivoval a jeho Quo vadis v roce 1910 začal v Brně sám studovat. K provedení však nakonec nedošlo.
