Jakub Hrůša otevřel Dvořákovu Prahu

Na prvním koncertu tradičně zazněla dvě stěžejní Dvořákova díla, a sice Koncert pro violoncello a orchestr h moll a Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa.

K jejich provedení si vedení festivalu přizvalo Bamberské symfoniky s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou, který stojí v čele orchestru již osm let, a německého violoncellistu Juliana Steckela. Ten je nositelem řady ocenění v mezinárodních soutěžích, pravidelným hostem světových orchestrů i festivalů a spolupracuje s dirigenty Christophem Eschenbachem, Sirem Rogerem Norringtonem, Christopherem Hogwoodem i svým učitelem Heinrichem Schiffem.

Charismatický Steckel se svým violoncellem Andrea Guarneri z roku 1685 je s Dvořákovým koncertem spjat od svých šestnácti let, stále s sebou vozí autograf díla, o němž hovoří jako o cestě životem od narození ke smrti. A také o tom, že při jeho interpretaci musí mít hráč takzvaně dlouhý dech bez rychlého běhu od začátku, ale nikoli bez výrazu. Technická dovednost je pro něj samozřejmostí.

Na koncertě předvedl především souhru a rozvržení tempa s Bamberskými symfoniky i Jakubem Hrůšou. Všichni tři totiž Dvořáka při dokonalém vzájemném respektu pečlivě, niterně, bez jakékoli manýry, s mužnou citlivostí a něhou, vášnivě a hlavně s láskou k podstatě této hudby srozumitelně vypravují. Je to koncertantní dialog orchestrálního a sólového hlasu, jenž chvílemi souzní v melodicky temně zabarvené hlubině prožitku, aby vzápětí hudební příběh roztančily i naplnily napětím.

Večer, který se stal v mnoha hudebních ohledech památným, završil Jakub Hrůša se svými symfoniky Dvořákovou Novosvětskou, hranou jako další příběh skrytý v notách, příběh tajemný i dramatický, půvabně roztančený, niterně prožitý, meditativní, v určitém slova smyslu až výtvarně impresionistický.

To vše předvedeno s neobyčejně přirozeným spádem, pozorností k sebemenším detailům; chvílemi jako by si hudebníci v čele s Jakubem Hrůšou doslova pohrávali s každým motivem. Byl to průzračný, ryzí Dvořák.

Na sobotním koncertu stál opět za dirigentským pultem Jakub Hrůša, tentokrát s Českou filharmonií, houslistkou Julií Fischerovou, častým hostem naší filharmonie. A se sopranistkou Corinne Wintersovou, jež nedávno zaujala v záznamu ze Salzburského festivalu 2022 jako skvělá Káťa Kabanová, altistkou Bellou Adamovou, tenoristou Davidem Buttem Philipem, basistou Brindley Sherrattem a varhaníkem Christianem Schmittem. Na programu byl Dvořákův Karneval, Sukova Fantazie g moll pro housle a orchestr a Janáčkova Glagolská mše.

Karneval je součástí trojice koncertních předeher V přírodě, Karneval a Othello propojených přírodou jako prvkem životodárným, náladově proměnlivým, ale zároveň i tragickým. Karneval ve svých okrajových částech pod Hrůšovým vedením překypoval přesně dávkovanou rytmickou živelností a tato hudební extáze byla pak postavena do velkého kontrastu v prostřední snové části, jež cituje i hlavní motiv Dvořákova Requiem.

Sukova Fantazie g moll přinesla velkou příležitost pro houslistku Julii Fischerovou, která dokázala v těsném sepětí s orchestrem posluchačům předat vnitřní neklid skladby, její zvrásněné napětí a expresivní výraz technicky dokonalým pojetím. A zároveň ho propojit s milostným vyznáním prosté melodie v prostřední části hrané rovným a ušlechtilým tónem. Svůj nesporný temperament a vnitřní zanícení má houslistka pod dokonalou kontrolou.

Vrcholem večera se stalo provedení Janáčkovy Glagolské mše, kterou skladatel zkomponoval ve dvaasedmdesáti letech v Luhačovicích během několika týdnů jako své vyznání víry v život a přírodu ve velkém všeobjímajícím gestu.

K tomu, aby toto originální dílo oslovilo posluchače, je třeba v první řadě skvěle připravený sbor, který vytvoří v expresivním ději nervní dramatickou postavu. Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem toto poslání dokonale naplnil. A samozřejmě je zapotřebí i čtveřice sólistů, kteří se s Janáčkovou hudbou v krvi už narodili a každý tón vyzpívají s přesností a hlubokým pochopením pro to, co Janáček v závěru svého života toužil sdělit. To vše zmíněná čtveřice přesvědčivě dokázala. Stejně tak i báječný varhaník Christian Schmitt s dechberoucím provedením Postludia a Česká filharmonie v čele s dirigentem Jakubem Hrůšou, který to vše skloubil do úchvatného hudebního tvaru.