Jakože lopatou do hlavy, ale vlastně komu?

Sympaticky absurdně se jeví i základní situace, v níž jde o masivní odsun asijského jelena, jenž svou vyšší sexuální aktivitou hrozí vyhubit našeho domácího paroháče. Čekání na souhlas či dementi nejvyššího „prezidementa“ sledují diváci v přímém televizním přenosu.

Jenže to je bohužel vše. Ve skutečnosti diváci přihlížejí bezmála dvouhodinové, pohybově nezajímavé posunčině čtyř postav v kostýmech, jež snad v tradici produkcí Spitfire Company měly být bizarní, ale svou povšechností působí tentokrát pouze ornamentálně. Od potápěčských ploutví přes prasečí hlavu až k igelitovým taškám s logem Lidlu.

Stejně chaotický a nevtipný je bohužel i text, který se především úporně snaží nevynechat žádné „žhavé“ téma. A tak parodie stíhá politiky, televizní debaty, státní pohřeb v katedrále, gender, ekologii, odsun, Milion chvilek… až po střelbu do vlastních řad parodováním performerského výstupu a samozřejmě komentářů kritiků. Celé se to klopotně sune vpřed v únavném tempu a zahlušené spoustou slovní vaty.

Jedinou světlou chvilku představují herci Lucie Trmíková a Saša Rašilov, kteří pohybové balábile zahalené do kouřové mlhy dabují od kuchyňského stolku. Kromě obdivuhodné mluvní pohotovosti a vyrábění patřičné zvukové kulisy vnášejí do dění příjemný vtip svými občasnými „hereckými“ komentáři. Jenže to je na avizovanou politickou satiru málo.

Jakože lopatou do hlavy, zazní v jednom komentáři charakteristika toho, co se na scéně předvádí. Jenže namísto politických prezidementů tlučou tvůrci do hlavy diváky až do jejich naprostého otupění. Avizované srovnání se spitfireovsky zdařilou havlovskou inscenací Antiwords, natož pak odkaz na Jarryho Krále Ubu zůstal pouze zbožným přáním tvůrců.