Článek
Sochu zbudoval ve 3. století před naším letopočtem sochař a architekt Charés z Lindosu, žák slavného umělce Lýsippose. Kolos však u rhodského přístaviště dlouho nestál: už několik desetiletí po slavnostním odhalení spadl při zemětřesení a jeho slávu připomínaly jen pietně uchované trosky, které nakonec zcizili arabští dobyvatelé.
Kdysi se předpokládalo, že bůh byl široce rozkročen nad vjezdem do přístavu a pod jeho nohama proplouvaly lodě na volné moře. Tato rekonstrukce se často objevuje na grafikách v období 16. až 19. století. Ve skutečnosti kolos stál u přístaviště (nikoliv ale obchodního, ale u válečného) a měl jen mírně nakročenou pravou nohu - šlo tedy o typický postoj antických soch.
Podle některých vědců měl zcela nahý bůh vztyčenou pravou ruku s pochodní, tak jako Socha Svobody v New Yorku. Planoucí pochodeň prý současně sloužila jako unikátní maják. Podle jiných znalců si prý pravou rukou zacláněl zrak tak, aby lépe viděl na přijíždějící lodi - názor dosti paradoxní, když si uvědomíme, že Kolos byl sám o sobě sluncem.
Podle Wolframa Hoepfnera stál bůh Helios polonahý: přes obnažené tělo měl přehozen plášť, který ho však zakrýval jen částečně: ta nejchoulostivější místa byla viditelná. Pravou ruku měl zdviženou a otevřenou dlaní vítal návštěvníky přijíždějící na ostrov Rhodos.
Podobu sochy prý nejvěrněji reprodukuje 35 centimetrů vysoká plastika, jež se nachází v pařížském Louvre. Starověký suvenýr byl asi stokrát menší než jeho originální vzor. Héliova gigantická socha měřila 31,6 metrů a vážila i s konstrukcí a mohutným podstavcem téměř 400 tun. Na tělo se spotřebovalo asi 75 až 150 tun bronzu. Samotná hlava měla výšku 4,3 metru a ucho téměř metr.
Ve své době nebyl tento obr žádnou výjimkou. V Athénách a v Olympii vytvořil slavný sochař Feidias velké sedící plastiky - dvanáctimetrovou Athénu a třináctimetrového Dia a v Egyptě už o tisíc let dříve nechal postavit dvacetimetrové Memnonovy kolosy faraón Amenhotep III.
Zřejmě absolutním rekordem by však byl projekt z doby vlády Alexandra Makedonského podle kterého se měla změnit celá hora Athos měřící před dva tisíce metrů v jedno obrovité poprsí slavného vojevůdce. V levé ruce měl mít město pro deset tisíc obyvatel a v pravé misku, do níž by stékala veškerá voda z úbočí. Stavitel Deinokratés měl prý vše vymyšlené do nejmenších detailů. Alexandrovi se však zdálo, že město by bylo jen obtížně zásobovatelné, takže konečný příkaz k realizaci zakázky nakonec nedal.