Hlavní obsah

Jak se z malé skici stane velká socha

6. 7. 2023, 13:03

Chodíme kolem nich ulicemi či parky v našich městech. Mluvíme o sochách. Často je bereme jako obvyklou dekoraci a ani nás nenapadne, jak taková velká skulptura vlastně vznikne, a kdo ji udělal, už nevíme vůbec. Třeba Dívka s amforou od Jaroslava Horejce, kterou najdeme v parku na pražské Kampě, je příkladem takového polozapomenutého díla.

Model sochy Odpočívající dívka od Jaroslava Horejce.

Článek

Možná proto Galerie hlavního města Prahy zrealizovala v Zámku Troja expozici nazvanou Hrdinové, géniové, symboly a múzy (je tam k vidění do 29. října), na níž jsou vystaveny skici či modely známých soch a památníků, případně návrhy nerealizovaných projektů.

Hned v prvním sále vítá návštěvníky stůl s šesti modely. Jedním z nich je jezdecká socha svatého Václava (1893) od Bohuslava Schnircha. Protože je dílo vysoké několik desítek centimetrů, můžeme si zblízka prohlédnout jeho detaily. Třeba zpracování železné košile jezdce, ozdobné kování na postroji zvířete a v neposlední řadě i výraz tváře patrona České země.

Model alegorické sochy Vltavy od Josefa Václava Pekárka z roku 1928, která stojí hned vedle, už akcentuje poněkud jiné pojetí krásy. Tělo dívčího aktu se leskne zlatavým kovem. Díky tomuto materiálu má v sobě figura zakódovaný pohyb a ladné gesto obou rukou povyšuje její eleganci.

Mistrem vytříbených pohybů je i Jaroslav Horejc. Výše uvedený model Dívky s amforou (1938) akcentují dlouhé paže i nohy, stejně jako ladnou šíji a protáhlý obličej. Takovou noblesnost známe třeba z pojetí figur u malíře Amedea Modiglianiho.

Autorův druhý ženský akt Odpočívající dívka (1940) už působí o něco realističtěji. Postava je schoulená do sebe a její zasněný výraz evokuje neuchopitelnost antické bohyně.

Naprosto odlišně působí modely alegorických soch symbolizující oslavu práce a řemesel. To je případ kvarteta figur vyjadřujících kovodělnictví, stavebnictví, hornictví a sklářství od Josefa Mařatky (1927). Všichni hrdinové práce sebevědomě stojí a navíc třímají vždy nástroj, jenž je pro jejich stav typický.

Stejně hrdě stojí Libuše a Přemysl (1881) od proslulého sochaře Josefa Václava Myslbeka. Podobnou najdeme v sadech na Vyšehradě (původně byla na Palackého mostě). Proroctví kněžny vyjádřil sochař její levou rukou vztaženou k obzoru a vizionářským výrazem tváře.

Podstatou výstavy je ukázat, jakým způsobem umělec vlastně uvažuje při realizaci budoucího díla. A jak se jeho původní představy mohou upravit, nebo dokonce zcela změnit.